Kdo má uši, slyš.

8. Cesta do hlubin študákovy duše - 7. kapitola - Podobenství o bicyklu

13. 1. 2014 12:42

Prosím, čtěte také:

Úvod

1. Kapitola - Zvuk, vlny a vibrace

2. Kapitola - Pohled přes super-mikroskop

3. Kapitola - Morseova abeceda akce a odpočinku

4. Kapitola - Experiment s časem

5. Kapitola - Kvantita a kvalita vědomí

6. Kapitola - Relativní reality

 

7. Kapitola - Podobenství o bicyklu

 

Pro některé čtenáře je jistě těžké přijmout to, co jsme si doposud řekli. Rád bych jim připomněl významné objevy z vědy, umění a technologie, které nepřišly díky tomu, že je někdo „vymyslel“, ale díky intuitivním skokům nebo vhledům, které jsou později odůvodněny. Jak jsme již řekli, když se pohybujeme v nechráněném území, intuice je jedinou věcí, na kterou se můžeme spolehnout. Jako příklad si vezměte podnikatele. Když se rozhodují, tak se tito lidé spoléhají ve velké míře na svou intuici nebo na svůj vnitřní pocit, jak tomu říkají. Důvodem pro to je, že při každém rozhodnutí musí vzít v potaz mnoho variant, kterých je prostě strašně hodně na to, aby je mohli zvládnout, a při podmínkách, které se neustále mění, je jednoduše nemožné všechny věci kompletně vyřešit. Takže se spoléhají na svou vstupní intuici. Při rozhodnutí řeknou, že „to tak cítili“ a že ví, že všechno dobře dopadne.

Teď vezměme v potaz, jak velká část naší civilizace je tvořena obchodem, pak bychom snad měli mít pro intuici trochu větší respekt.

Říkali jsme, že látka, kterou jsme doposud probírali, se ověří sama. To znamená, že kdokoliv, kdo bude chtít, si může o těchto věcech najít potřebné údaje a sám pro sebe si je potvrdit.

Použiji příklad bicyklu. Předpokládejme, že jsme bicykl ukázali někomu, kdo ještě nikdy žádný neviděl a zkusme ho přesvědčit, že je to bezpečný a praktický dopravní prostředek. Bude si myslet, že si děláme srandu, protože už od pohledu je jasné, že tento bicykl je dost nestabilní výmysl. Tady nepomůže žádné velké vysvětlování a jen pokud se naučí na něm jezdit (a to také znamená bohatě odřené kolena a lokty), bude naše osoba sama přesvědčena o výhodách tohoto bicyklu. Jinými slovy, až pokud si to sama vyzkouší, je připravena bicykl používat a dokonce se začne přesvědčovat o jeho ostatních výhodách. Připustí, že ve svém předešlém myšlení nevzal v potaz důležitou věc, kterou byl neviditelný princip setrvačnosti, který při jízdě udržuje bicykl vzpřímeně.

Dříve či později přistoupí věda a použije tuto metodu, aby vyhodnotili věci, které jsou „neviditelné“, subjektivní, nicméně reprodukovatelné. Můžeme si představit, že požádáme skupinu sto lidí, aby se položili do určitého dobře definovaného stavu vědomí a nechme je popsat své zkušenosti. Pokud většina osob nezávisle na sobě popíše podobné zkušenosti, a ty jsou reproduktivní, pak můžeme připustit, že zde máme co do činění se skutečnými stavy, které jsou běžné pro všechny, tím pádem tento fakt potvrdíme.

Pokusy tohoto druhu jsou dnes vedeny pod názvem biofeedback experimenty/pokusy těmi, kteří studují hypnózu a pozměněné stavy vědomí a v neposlední řadě také farmaceutickými společnostmi. Jediný způsob, jak zjistit, jaký mají psychoaktivní léky efekt je dát je lidem a požádat je, aby popsali své reakce na tento lék. Neexistuje žádný objektivní způsob měření těchto efektů. Nahlášené zkušenosti většiny lidí, kteří brali tyto léky je zpětně dodáno chemikům, kteří jej poté mohou adekvátně upravit. Pojďme zpět do 4. kapitoly. V experimentu s časem jsme nabídli důkazy, že skutečně není příliš složité fungovat v realitě, která je vedle nás. Ti čtenáři, kterým se podařilo zpomalit, nebo zcela zastavit hodinky, se vlastně promítali a chvíli zůstali, plně při vědomí, v tzv. astrální realitě. Pojďme si rozebrat, co se stalo.

V instrukcích jsme navrhovali, abyste přesunuli všechny vaše smysly a myslící zařízení do jiného místa a času – na „pláž“. Když je to provedeno pečlivě, pak vaše fyzické tělo díky všem praktickým smyslům projevovalo „smrt“; tzn., že vaše fyzické oči neregistrovaly fyzickou realitu kolem vás (stejně jako vaše uši). Vaše smysly registrovaly jinou realitu, která se stala v minulosti. Takže jste prožili naklonění vaší subjektivní prostoročasové křivky o určitý stupeň X k objektivnímu referenčnímu rámci. Ti, kteří zvládli zastavit čas na určitou dobu, se úhel X pohyboval někde mezi 0 a 90 stupni, zatímco ti, kterým se podařilo „zastavit“ čas skoro úplně, se úhel přiblížil k 90 stupňům. V tomto bodě jejich osa subjektivního času ukazovala do objektivní minulosti a osa subjektivního času do objektivního prostoru, zatímco čas požadovaný pro tuto akci se rapidně snižoval. Takže osoby, kterým se téměř podařilo „zastavit“ čas (to budou vždy kreativní typy), nejen že mohli jít na nedalekou pláž, ale na jakékoliv místo ve vesmíru - v čase, který by jim zabral si jejich destinaci představit. Je to pro to, že promítnuli své smysly a myslící nástroje nebo svého „pozorovatele“ v prakticky nekonečné rychlosti na požadované místo. Je to kreativní představování, které je tam vezme.

 

Zkrátka, nejlepší ingredience k tomu, abychom byli schopni fungovat v různých realitách jsou, jak už jsme řekli výše, kreativní představivost a stálá mysl. Ať už dosáhneme těchto stupňů nebo ne, záleží na rozsahu vývoje a zdokonalení našeho nervového systému, který určuje rozsah, do kterého můžeme naše vědomí roztáhnout a jak daleko můžeme zapadnout ve stupních za fyzičnem. Takovýto vývoj může být dosažen jen díky meditačním technikám. I když někdy podobný vývoj může nastat spontánně, nebo kvůli nějaké nehodě, kdy se osoba bude cítit nevyrovnaná, kvůli své neschopnosti rozeznat fyzično od nových realit, které najednou může vidět. Nakonec bude diagnostikována jako schizofrenik, protože bude vidět nebo slyšet věci, které „normální“ lidé nevidí nebo neslyší.

 

„Pozorovatel“

Došli jsme do bodu, ve kterém můžeme termín „pozorovatel“ pojmenovat trochu více familiárně. Z toho všeho, co již bylo řečeno, vidíme, že ta cestující, mobilní bytost je náš smyslovo-pocitový přístroj nebo astrální tělo a myslící přístroj – ten, který události může interpretovat – naše mentální tělo. Když už se někdo dobře rozvinul, může také využít své kauzální nebo intuitivní tělo. Pokud tyto tři spojíme dohromady, můžeme zjistit, že nejlepší způsob, jak tyto elementy popsat je ten, že je prostě nazveme naším psyché. Toto psyché je na těle nezávislé, ale používá tělo jako nějakou garáž, ve které zůstává většinu času. Tradičnější název pro psyché je „duše“.

Duše slouží jako most mezi fyzickým stupněm a našimi vlastními já – duchovními bytostmi, kteří fungují na fyzickém stupni díky meditaci duše. Vzdálenost mezi duchovní bytostí, kterou můžeme nazvat „vyšší já“, a naší fyzickou realitou, ve smyslu kvality vědomí, je tak velká, že duch nemůže přímo ovládat fyzické tělo. Aby to zvládla, potřebuje prostředníka mezi psyché nebo duší. Duchovní stupeň je na obr. 30 ten nejvyšší. Je to most k absolutnu.

 

Duchovní stupeň

Je docela nešťastné, že slovo „duch“ (angl. „spirit“ nebo „spirits“) má angličtině více významů. Používá se pro označení kapaliny jako je alkohol a také se jím popisují netělesné bytosti – tzn. lidé bez fyzických těl a duchové všeho druhu, od těch laskavých, přes obyčejné až po ty kruté, zlomyslné a zvrhlé bytosti. Budeme používat slovo „duch/spirit“ nebo „duchovní/spirituální“ k popsání nejvyššího stupně lidské evoluce (obr. 30), který hraničí s absolutnem. Je velmi složité určit přesnou hraniční čáru, protože ty nejvyšší duše jsou na prahu absolutna, což je stupeň Stvořitele. Je tím pádem přímo spojen se znalostmi a strukturou univerza a vesmíru.

Z popisu kauzálního stupně si můžete pamatovat, že znalosti přichází jako kousky informací, ne najednou, postupně, jak normálně znalosti vstřebáváme. Vezměte si například způsob, jakým se díváme na obrázek: naše oči jej prohlíží sem a tam a kousek po kousku nabíráme informaci obsaženou v tom obrázku. V kauzální oblasti a nad ní by obrázek byl obtištěn na nás, jako by celé naše tělo s ním v záblesku mělo kontakt, jako okamžik vtištění stopy. Viděli bychom tento obrázek se všemi jeho miniaturními detaily v jednom okamžiku a pak měli spoustu času na uvažování o jeho smyslu. Ten samý systém získávání znalostí se udržuje v duchovních oblastech.

Zájmy se u jednotlivců přirozeně liší a stejně tak se budou lišit informace jim vtištěné na všech stupních. Pokud se někdo zajímá o kosmologii, pravděpodobně bude získávat informace o stavbě vesmíru a univerza do takového detailu, kterého v ten moment může dosáhnout. Důležité je si uvědomit, že univerzum, díky svému podněcujícímu systému, který nazýváme evolucí je, že dychtí po tom do nás vložit co nejvíce znalostí, co je možné, svým vnímavým bytostem, aby jim napříč evolučnímu žebříku dovolil pohybovat se co nejrychleji a tak rozvinout své vědomí do nejvyššího stupně, do kterého je to jen možné. Vesmír chce, abychom jej poznali a těm, kteří chápou jeho jazyk a kterým se jeho jazyk pro nás stává čím dál více srozumitelnějším, jako se naše duchovní složka vyvíjí.

Ujasněme si něco: „Duchovní“ neznamená, že to má něco společného s náboženstvím tak, jak jej známe. (Náboženští vůdci jsou někdy označováni jako duchovní vůdci.) Myslí se tím pouze vývoj a zdokonalení nervového systému a spolu s tím vzestup do stupně vědomí, který dosáhl bodu, ve kterém je frekvence v měřítku kvality vědomí dost vysoká, aby rezonovala s nejvyššími stupni stvoření. To automaticky znamená vývoj morálních hodnot a srdce. Tímto myslíme, že osoba na tom stupni vývoje bude mít automaticky sklon pomáhat lidem, kteří to potřebují a bude tuto energii rozšiřovat, což se ve fyzickém stupni vyjadřuje pocitem nazvaným „láska“. Definovali bychom lásku jako energii a ne jako pocit, jelikož pocity jsou ohraničeny fyzičnem a astrálními stupni reality. Za tyto stupně se pocity nedostanou. Takže, to co nazýváme „láska“ je energie nebo záření, které proniká celým vesmírem. Je možná i základem toho, co známe jako fenomén gravitace.

Cvičení jógy má za cíl fungovat v tomto stupni. Slovo „jóga/yoga“ znamená sjednocení, čímž je myšleno sjednocení s absolutnem. Kvalifikovaný jogín je schopen fungovat na všech stupních stvoření; popisuje události minulé a budoucí a, protože je na tomto stupni křivka výměny energií velmi vysoko, je schopen ovlivňovat Přírodu v pozitivním slova smyslu. Nakonec se stane faktorem, který podněcuje evoluci lidstva a planety.

V této kapitole jsme pěli chvály na duchovní stupeň vědomí a odměny pro ty, kteří jej dosáhnou. Ale to neznamená, že univerzum je duchovní. Univerzum prostě je. Nicméně, to, co nazýváme duchovním vývojem je klíčem k dosažení subjektivního a objektivního porozumění univerza.

Mezi duchovními stavy, které jsou často popisovány v literatuře se objevuje tzv. „kosmické vědomí.“ To je stav, ve kterém je osoba svědkem svých vlastních akcí, jakoby se dívala na činy někoho jiného. Není rozradostněn, když se mu jeho činy podaří a ani není zarmoucen, když se nepodaří. Obvykle vidí lidská těla a předměty jemnější a hezčí a spolupráci mezi nimi jako energii, která mezi nimi plyne. Jinými slovy, uvidí jednat lidi najednou na různých stupních vědomí. Vstoupí na něj vše-pronikající mír, jakoby porozuměl tomu, že je nesmrtelný duch, fungující na svém stupni, aby získal zkušenosti. Rozumí náznakům, které mu Příroda dává v symbolické formě, které říkají: „Tady, podívej, takhle funguji.“ Rozumí smyslu „co je nahoře, je stejně i dole“ (as above, so below) a ví, že Příroda bude mít tendenci znovu používat úspěšný model několikrát za sebou, na všech stupních stvoření, možná s malými změnami. Zkrátka, model mikrokosmu odráží strukturu makrokosmu, a naopak.

Jsou zde stavy, které jsou nad stupněm kosmického vědomí. Tyto stavy, ve kterých se Příroda pozorovateli otevírá a ukazuje své skryté principy a strukturu. V tomto stavu může jednotlivec v mžiku vědět cokoliv, co se ve vesmíru děje. Není omezen prostorem ani časem. Komunikace ve vesmíru vlastně nezávisí na čase, jak si doufám ukážeme později. *

Možná se už teď ptáte „No, tak kdo to celé režíruje? Kdo lidem ve vysokých duchovních stupních demonstruje všechny ty údajné zázraky?“ Odpověď je, že to je to „vyšší já (higher self).“ Toto vyšší já je nejvyšší složkou člověka a je to odlomek starého bloku. Je to malá část nebo součást Stvořitele.

Rozumím těm potížím, které mohou mít někteří lidé s konceptem Stvořitele. Nicméně shledávám většími potížemi, kdybychom předpokládali, že za stvoření vesmíru není zodpovědný nikdo. Jelikož nikdo nebude proti existenci fyzického vesmíru, bude o moc přirozenější předpokládat, že zde je někdo, kdo se o to vše stará. Bylo by obtížné dokázat opak.

Vyšší já je „duchem v nás,“ a když je součástí Stvořitele, vyšší já jsou všechny spojeny a navzájem spolu komunikují. Je to záležitost vyššího já, aby postavil osobnost do zkušeností života a spolupráce s jinými, čímž tím pádem získává znalosti a učí se jej poznat. Jistým způsobem můžeme říct, že celý vesmír je systém pro sbírání informací. Stvořitel se rozlomí do malých částí, aby byl schopen vyzkoušet všechny možné spolupráce mezi svými částicemi na všech možných stupních.

Evoluce je zabudovaná touha, která všechnu hmotu tlačí do vyšší a vyšší složitosti, dovoluje jim, aby mohli prožívat bytí na těch nejvyšších stupních. Vyšší já nemůže efektivně spolupracovat s fyzickým tělem, které nebylo řádně vyvinuto. Tím pádem komunikuje s psyché neboli duší. Aby se vyvinulo vědomí, ve kterém je možná přímá spolupráce mezi jednotlivcem a vyšším já, zabere to mnoho životních cyklů. Nicméně, když už toho někdo dosáhl, osoba je přímo vedena vyšším já. Začíná se více a více spoléhat na intuitivní znalosti, které jsou mu přímo nalévány z toho nejvyššího možného stupně. Zprvu pouze tuší a poté svůj zdroj poznává. Učiní ho to šťastným a spokojeným, když cítí, že jeho zkušenosti v tomto vysokém stupni jsou příspěvkem k úplným zkušenostem v úložišti vesmíru.

 

Shrnutí

Významné objevy ve vědě přicházejí díky intuitivním skokům.

Látka, kterou zde prezentujeme se ověří sama, protože tyto výroky mohou být kýmkoli s malým úsilím ověřeny. To bude subjektivní ověření.

Nastal čas, abychom využili znalosti, které jsou subjektivně získány. „Pozorovatel“ je v našich smyslech, pocitech, nástroj na zpracování informací. Slouží jako most mezi fyzickým tělem a duchem. „Pozorovatel“ je psyché nebo duše.

Intuitivní znalosti přicházejí po kouskách a jsou zpracovány později.

Vyšší já je duchovní my. Komunikuje s námi díky duši nebo psyché, protože nemůže efektivně spolupracovat s fyzickým tělem. Všechna vyšší já jsou spojena a jsou v neustálé komunikaci.

 

 

* V této souvislosti je zajímavé zmínit průzkum, který byl proveden na lidech ve Spojených státech v roce 1975, ve kterém byli tázáni, jestli někdy mají nějakou záhadnou zkušenost. Čtyřicet procent odpovědělo pozitivně. Jeden z častých charakteristik těchto zkušeností, podle tohoto průzkumu byla, že se „čas zastavil“. Teď, po přečtení 4. kapitoly by čtenář měl být v pozici, aby tento neobvyklý fenomén vysvětlit. Tento průzkum byla práce Andrewa M. Greeleyho a Williama C. McReadyho z University of Chicago, National Opinion Research Center. K dostání od: Sage Publications, Inc., Beverly Hills, California.

 

Příště: 8. kapitola - Model vesmíru

 

 

Zobrazeno 1068×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz