Kdo má uši, slyš.

7. Cesta do hlubin študákovy duše - 6. Kapitola - Relativní reality

8. 1. 2014 13:39

 

Prosím, čtěte také:

Úvod

1. kapitola - Zvuk, vlny a vibrace

2. kapitola - Pohled přes super-mikroskop

3. kapitola - Morseova abeceda akce a odpočinku

4. kapitola - Experiment s časem

5. kapitola - Kvantita a kvalita vědomí

 

6. kapitola - Relativní reality

 

Realita minerálů

Začněme s tou nejnižší realitou z našeho diagramu (obr. 30) a propracujeme se jím napříč absolutnu. Zkuste si představit, že jste kámen. Je to samozřejmě těžké, ale pokud se budeme dost snažit vejít do reality kamene, můžeme zjistit, že máme mlhavou představu o tom, co je horké a chladné, nebo světlé a tmavé. Bude tu nějaká komunikace s ostatními kameny, ale bude limitována snad tím mlhavým rozpoznáním přítomnosti něčeho dalšího. „Sociální život“ by byl samozřejmě v těchto podmínkách velmi limitovaný. Důležitou věcí v této situaci je, že zde není žádný růst, pouze postupné opotřebovávání.

 

 

Obr. 30 z předchozí kapitoly:

Křivka výměny energií se vytahuje do reality rostlin a nikdy nesejde dolů k nule; tzn., že se nedotkne horizontální linie, což znamená, že je zde pořád nějaká výměna energií s jinými stupni.

 

Realita rostlin

První věci, které si všimneme, když srovnáme realitu rostliny s realitou minerálu je, že zde je růst a reprodukce. Je tam to, co nazýváme „životem“. Kvantita vědomí je vyšší, stejně jako frekvence odpovědí na podněty. Je zde také přirozeně vyvinuta adaptace na nové podmínky, boj o přežití, citlivá vnímavost světla a tmy. Je zde živý „sociální život“ a dokonce i sexuální život – ten je samozřejmě prováděn tajně skrze třetí stranu.

Většina z nás už slyšela o experimentech, které dokazují, že rostliny odpovídají na lidské emoce – výhružky, lásku, atd.* Realita rostlin je velkým skokem ze stupně minerálů, ale je relativně neměnná, jelikož schopnost rostlin se pohybovat je limitována růstem. Všimněte si, že křivka výměny energií rostlin se vytahuje do a za základní frekvenční rozsah lidské reality.

 

Realita zvířat

Zde je větší rozsah emocí. Je zde svoboda pohybu v trojrozměrném světě. Také je zde komunikace napříč druhy. Zdomácnělá zvířata mohou komunikovat s lidmi. Je zde skupinové vědomí ve formě stádového instinktu. Některá zvířata mají vynalézavé a vysoce inteligentní nástroje, nemluvě o sviňuchách, které by, soudě podle složitosti a velikosti jejich mozku, mohli s lidmi docela dobře soupeřit.

Když se díváme na obr. 30, vidíme, že křivka výměny energií zvířecí reality se vytahuje do stupně nad ten lidský a do rostlinné reality, což znamená, že zvířata dokáží komunikovat s lidmi i rostlinami. Všimněte si, že křivka výměny energií nikdy nesestoupí dolů k nule. Je zde minimální a stálé vědomí části stvoření patřící jedné realitě těch, kteří jsou z jiných realit. Je to tak, protože společným elementem všeho stvoření je vědomí a skrze tento most jsou všichni v neustálém kontaktu, jak ostatně zjistíme později.

 

 

 

Lidská realita

Lidskou realitu všichni známe, ale co asi většina z nás o ní neví je, že lidské vědomí se může naučit se roztáhnout a spolupracovat s celým spektrem realit, které jsme popsali v našem diagramu. To je ten skutečný význam fráze „rozšířené vědomí“. Znamená to, že náš mozkomíšní nervový systém je schopen dosáhnout toho, že se můžeme naladit na jakoukoliv tuto realitu, od těch nejnižších minerálních po ty nejvyšší duchovní stupně. Výraz „vyvíjení nervového systému“ je v této knize používán jako synonymum k rozšíření vědomí.

Už toho bylo hodně řečeno o účincích drog na rozšíření vědomí. Tyto drogy nerozšiřují vědomí, ale spíše jej upravují a snaží se jej stáhnout do určitých stupňů. Tyto stupně mohou být buď nad nebo pod lidskou realitou, jak vidíme na obrázku. „Špatné výlety“ znamenají, že vědomí je promítáno do reality pod tou lidskou a je přirozeně považována za děsivou realitu.

Někdy je vědomí promítáno do vyšších realit; pak má někdo „dobrý výlet“. Nicméně všechny tyto zkušenosti jsou pak bezpodmínečně zkreslené, protože drogy zabraňují tomu, aby mozek fungoval normálně. Je zde také malá kontrola nad událostmi nebo stupni, ve kterých se dotyčný ocitne. Jedinou pozitivní věcí na těchto drogách je, že nám ukazují, že vidíme naši realitu skrze malinké okénko, že je tady mnohem více k vidění. Na druhou stranu nám delší používání drog může zničit schopnost nervového systému, abychom se vyvíjeli normálně, směrem nahoru do vyšších stupňů ukázaných v diagramu šipkou evoluce. Je to kvůli nestabilitě nervového systému na základě dlouhodobého užívání drog. (To, jak věřím, se stává ve většině případů.) Abychom mohli spolupracovat na určitých stupních vědomí nebo reality, mysl musí být velmi stabilní a čistá.

Doteď jsme používali termíny „reality“ a „stupně vědomí“ jako zaměnitelné koncepty. Doufám, že ukážu, že reality jsou stavy vědomí, jak půjdeme hlouběji v této kapitole, vezmeme si příklady z dobře známé literatury na toto téma.

V posledních pár letech se na toto téma od různých autorů objevilo pár výborných knih, mezi nimi i ty od Carlose Castaneda. *2 Při čtení jeho knih budeme mít dobrou představu o tom, co je myšleno tou „komunikací skrze různé reality.“ Zvířata a rostliny nebo super-rostliny komunikují s člověkem. Duše vody, kamenů, apod., jsou všechny velmi aktivní a začneme rozumět stupni vědomí, ve kterém se všechna ta aktivita odehrává. Je dost jasné, že kouzelník funguje většinou v realitách rostlin a zvířat. Při čtení knih od Castanedy dostaneme pocit, že jsme v neustálém nebezpečí: „Pokud to uděláš – zabiješ se, pokud uděláš tohle – přežiješ.“ Jsme „válečníky“, buď se necháme zabít, nebo sami zabíjíme. To je zvířecí realita, instinkt přežití v akci. Bytosti v této realitě postrádají vědomí vyšších realit; tím pádem nenajdeme v prvních kapitolách Castanedových knih slova „láska“ nebo „Bůh“. Tato znalost se objevuje výše na křivce evoluce. Ve své knize Tales of Power nicméně zjišťujeme, že mistři kouzelníci Don Juan a Don Genaro mají znalosti o vyšších realitách, kterých dosáhli, snad až nad kauzální (intuitivní) stupeň. Podařilo se jim „rozdělit“ Castenada a demonstrovat mu jeho dvě složky: uvažování, materiální „osobnost“ na jedné straně a čisté vědomí na straně druhé. Láska se pro Dona Genara jeví jako láska k zemi, mase minerální hmoty, která má obrovské vědomí. Toto velké stvoření opětuje svou lásku tím, že mu propůjčí své neobvyklé schopnosti.

Asi by nebylo od věci nyní trochu vysvětlit, o jakých divných bytostech jsme se právě bavili – super-rostlina nebo duch a duch kamene, voda, atd., které se objevují v knihách Castenady a ve folklóru mnoha lidí. Jsme nyní vyzbrojeni znalostmi o absolutnu a víme, že hmota reprezentuje vědomí určité kvantity a kvality, ale ti, kteří stále mají potíže s tímto konceptem, se mohou držet myšlenky, že hmota „obsahuje“ určité množství vědomí.

Dualita částice a vlnění

(více také zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dvoj%C5%A1t%C4%9Brbinov%C3%BD_experiment)

Nyní se podíváme na možný mechanismus, který za tímto fenoménem stojí. Princip duality částice a vlnění neplatí pouze pro fotony, elektrony, nebo nukleární částice, ale také ve větším celku hmoty. Touto dualitou myslíme, například, že světlo může zobrazovat radiační pole, ale když naše oči nebo nástroje spolupracují s tímto polem, vycítí tuto radiaci ve formě malých kulek nebo fotonů, individuálních částic světla. Takže máme pole s neustálou elektromagnetickou radiací, které má vlnivou povahu, ale kterou nevidíme našima očima, nebo jinými nástroji. Stává se viditelným jen když zasáhne naši sítnici, ale když to udělá, chovají se jako jedna, samostatná částice známá jako foton.

Může to stát za to o tom přemýšlet. Zní to docela podobně jako naše debata o tom, jak relativno nebo projev povstává z absolutna. Absolutno je analogií hladkého radiačního pole, ale aby se projevilo a stalo viditelným, musí na svém povrchu podnítit vlnění; musí se stát kvantovaným nebo zrnitým, což vytvoří viditelný povrch.

V našem příkladu se světlem se radiační pole se projevilo, pouze když se částice (fotony) spolupracovali s naší rohovkou. Nastal proces individualizace kontinua, což umožnilo našim smyslům spolupracovat se světlem. Myslíme tím, že tento proces individualizace nebo dualita částice a vlnění má pravou moc, jak bylo zmíněno dříve, v mnohem větším měřítku v Přírodě.

 

Vytvoření a udržování ducha Přírody

Pojďme si teď představit tento princip v akci a uvidíme, jestli můžeme vysvětlit, nebo ještě lépe, vytvořit ducha Přírody nebo dokonce nějakého menšího boha Přírodních živlů. Za prvé, musíme vybrat kontinuitu. Vezměme rovné údolí. Předpokládejme, že z tohoto údolí se promítá sestava velkých kamenů. Teď máme individuum. Je jednoznačně od údolí odděleno, přesto jej vidíme pouze se od údolí odrážet.

Víme, že hmota je vědomí (nebo, pokud preferujete - obsahuje vědomí). Toto vědomí, pokud je ho dostatek (kritické množství), vytvoří si sama o sobě matné povědomí. Přes miliony let se toto povědomí mohlo zesilovat do přesnější identity, možná skrze spolupráci s ostatním stvořením. Pokud zvíře pro sebe najde úkryt ve skále, bude vděčný tomu kamenu za přístřešek a kámen to ucítí. A jeho ego bude posíleno, když přiletí ptáček a udělá si v něm hnízdo, do kterého naklade vajíčka. Rozvíjející se mysl a vědomí ptáčka, které je vyšší, než ty od kamene, mu dá své vědomí a posune jej nahoru. Dříve či později se vědomí kamene vyvine do "ducha kamene". Doteď se naučil, že pokud nabídne těmto stvořením ochranu, odpoví na ni velkými vděčnými pocity. Takže pomalu začíná rozumět, že jeho práce je je ochraňovat. Brzy bude více zběhlý a přitáhne k sobě více stoření. Zkrátka, je zaneprázdněn. Být v blízkém kontaktu s živými bytostmi urychlí jeho evoluci, řekněme, a rozšíří jeho rozsah odpovědí. Bude mít relativně pomalou frekvenci odpovědí, která je shodná se stupněm minerálů a jejich vědomí, ale v tomto případě bude na samém vrcholu tohoto pásu vykreslující vědomí minerálů. Bude hraničit s pásem rostlin a jeho křivka výměny energií dosáhne astrální oblasti. Takže když nakonec k tomuto kamenu přijde člověk, ten, který je k Přírodě citlivý, ucítí, že na tomto kamenu je něco zvláštního. Vytváří v něm určitý mimořádný pocit ochrany nebo odmítnutí.

Tohle může zůstat mezi námi – duch jako tento je stále docela nevyvinutý a hloupý a možná bude chtít svou sílu člověku ukázat nějakým hloupým trikem. Když se to stane, pak ten člověk – pokud si toho všimne, bude dle očekávání ohromen. Někteří další lidé se začnou zajímat o to, co se okolo toho kamene stalo. Také se stanou svědky těch triků a docela brzy zde založí nějaký kult. To obrovsky vystřelí ego ducha kamene, protože myšlenky lidí, kteří se na něj soustředí, mu dávají sílu.

Pojďme se na chvíli podívat na efekt myšlenek na věci nebo na lidi. Myšlenka je energie, která způsobuje, že neurony v mozku vzplanou v určitém vzoru. To přirozeně vytváří malinké náboje podél určitých drah v mozkové kůře, které mohou být sesbírány citlivými nástroji díky elektrokódům na povrchu lebky. Jinými slovy, myšlenka, která začíná jako malinký pohyb, se nakonec vyvine do plně očepýřené myšlenky, která vytváří nejméně 70 milivolt potenciálu někde v mozkové kůře. Vystřelí první neuron, který na oplátku způsobí, že ostatní vystřelí v určité sekvenci. Nicméně, v tomto vesmíru není žádná energie ztracená. Pokud můžeme posbírat náboj vytvořen touto myšlenkou vně hlavy, znamená to, že energie myšlenky byla vyslána ve formě elektromagnetických vln a při rychlosti světla do prostředí a nakonec – do vesmíru.

Tohle je ale vážná věc, zvláště když myšlenka může být cílená. Dokud pouze sedíme a produkujeme nepodstatné myšlenky, energie myšlenky se rozptyluje a nakonec se oslabí a zmizí. Nicméně, když se vědomě soustředíme a pošleme jasné myšlenky, jejichž myšlenková energie nebo forma má dopad na osobu, na kterou měla mít ona myšlenka dopad. Tohle budeme ve větším detailu rozebírat později.

Teď ale zpátky k našemu „duchu kamene.“ Řekli jsme, že když se na něj lidé soustředí, obrovsky to přidává k jeho schopnosti dělat různé věci, protože je stimulován stupněm energie vytvořenou lidským nervovým systémem. Honosí se královským majestátem. Odteď je všechno jen koulovačka. Bude schopen zvládnout náročnější triky, které zapůsobí na primitivní lidi a nakonec mu budou nosit oběti, aby si ho přitáhli na svou stranu. Nebo, pokud cítí, že ho můžou rozhněvat jejich činností v rámci jeho pravomocí, budou mu obětovat, aby si jej usmířili. Je známo, že havíři v měděných dolech v Peru obětovali lamy duchu dolu každý rok s velkou pompou a oslavou. Podle havířů, duch, kterým je individuální vědomí vlastnosti mědi, bude touto obětí usmířen a nebude škodit nebo nezpůsobí žádné nehody lidem, kteří v dolech pracují a kteří tím pádem rubou a poškozují jeho tělo.

Nakonec se „duch kamene“, který začal jako neurčité, mdlé povědomí v mase hmoty, vyvine do mocného ducha nebo kmenového boha. Teď, když jsme úspěšně následovali evoluci ducha, můžeme mít o něco lepší vhled do významu Mescalita, ducha jednoho druhu amerických kaktusů, popsaného Carlosem Castenadou v knize Učení Don Juana. Zde se potkáváme s vyvinutější entitou, která reprezentuje celkové vědomí všech těchto kaktusů v určitém místě – jinými slovy, jejich skupinové vědomí. To jsou rostliny, které mají relativně vysoký stupeň vědomí, určitě vyšší, než ten kamenův. Mescalito, tím pádem, je inteligentnější a má větší škálu odpovědí, než duch kamene. Je v neustálém kontaktu s lidmi, kteří jej vidí jako „spojence“. Obstarávají ho a on odpovídá tím, že se jim předvádí svým vlastním způsobem. Nejprve nebyl nic víc, než jen prostorový náboj, mrak nízkého vědomí. Jak získával energii, mohl se vyvíjet a definovat svoji formu, která byla ze začátku nejasná. Později, když s ním spolupracovalo lidské vědomí, mohl rezonovat s lidskými myšlenkami a utvořit si tělo, které by pasovalo jejich očekávání a které by bylo viditelné takovým citlivým lidem, jako jsou jasnozřivci.

 

Více o individualizaci

Jistým způsobem jsou tito malí bohové nebo Přírodní duchové závislí na energii, kterou dostanou od ostatních, aby tak byli stále mocní. Stejně jako politici, jejich moc a vliv záleží na velikosti a síle jejich voličů. Když jejich voliči nakonec vymizí, oslábnou, stejně jako bohové starověkých lidí, například, Baal, Moloch, Řečtí a Římští bohové, atd. Zůstávají jen formálně, dostatečně na to, aby udrželi bezpečnou sociální výhodu starého věku.

Když jsme se teď zaběhli v analyzování a slučování bohů, můžeme rychle zjistit a podívat se, jestli můžeme přijít s nějakým šikovným bohem, který by mohl ovládat místní počasí.

Vzduchová masa je/má vědomí. V globálním měřítku je velký obecný vzor, jako jsou pasátní větry. Masa vzduchu by byla reprezentována jako velmi velká, pevná bytost, se stupněm vědomí stejným, jakým disponují minerály. On naopak, bude delegovat odpovědnost místnímu počasí menším bytostem, které jsou obsaženy v něm, kteří znají místní potřeby. Tyto bytosti budou dělat to nejlepší, aby pod danými podmínkami udrželi všechny šťastné.

Tornádo je typickou vysoko-energickou individualizací masy vzduchu. Hurikán je další. Možná si budete pamatovat, že před tím, než jsme začali analyzovat bohy takovýmto praktickým způsobem, mluvili jsme také o dualitě částic a vlnění nebo individualizaci. Tornádo nebo Přírodní duch je dobrým příkladem takovýchto individualizací. To zadržuje realitu skrze všechny stupně Přírody, celou dobu až do absolutna. Takže můžeme říct, že Příroda je standardizovaná. Ta největší bytost, vesmír, obsahuje menší bytosti, které obsahují ještě menší bytosti, které obsahují nejmenší bytosti – a tak dále až do nekonečna. Termín „standardizovaný“ znamená, že jednotka nebo část bude vždy rozdělena do menších, ale nedílných součástí.

 

Komunikační mezera

Při tomto čtení asi dostáváte pocit, že stojíte na ostrově, na kterém se toho kolem Vás hodně děje, ale vy máte zavázané oči, protože žádnou z těchto činností nevidíte. No, bohužel, taková je pravda o nás, lidech.

Viděli jsme, jak se vědomí minerálů může roztáhnout do reality nad naši běžnou denní realitu nebo stav vědomí, tzv. astrální realitu. Musím přiznat, že obr. 30 je spíše zjednodušený pokus vyjádřit ve dvou dimenzích aspekty vědomí, které jsou multidimenzionální. Ne vše je tak hladké, jak ukazuje ten diagram. Nicméně, je to dobrý předběžný nástroj, který nám dovolí dát tyto složité věci do nějakého pořádku.

Pojďme se podívat na stupeň vědomí nebo reality nad naším lidským stavem bdění. Nemusí být na škodu poznamenat, že my lidé do dalšího stupně nad námi, tzv. astrálního stupně, chodíme docela často. Ve skutečnosti se tam objevujeme během našeho snění každou noc, zvláště během REM doby (REM nebo Rapid Eye Movement spánek charakteristický pohybem víček a zároveň hýbajícím se tělem. Vypadá to, jakoby oči sledovaly nějakou živou činnost. Tato období se opakují každých asi 90 až 100 vteřin po dobu 5 až 7 minut) aktivního snění, které nastává asi pětkrát za noc. V těchto obdobích se věnujeme činnostem, které jsou často nabity emocemi. (Často zjišťujeme, že v REM snech přicházíme do styku s lidmi a zvířaty, což znamená, že přicházejí do toho stupně vědomí, jak ukazuje křivka výměny energií. Chovají se buď jen jako rekvizity nebo se aktivně účastní našeho snového dění.) Co je pro tento stupeň vědomí typické je, že naše mentálně-racionální já je zde nepřítomné. Jsme docela ochotni vyjít i v situacích, které bychom v našem běžném stavu nemohli tolerovat. Předpokládejme, že sníme o zeleném koni, který mluví do telefonu v telefonní budce. V našem snu by nás to snad ani trochu nepřekvapilo. Nereagovali bychom našim rozumem a neřekli: „Ne, tohle není možné,“ ale vycítíme, že je to prostě pěkný kůň, jakkoliv nás neohrožuje a vlastně není nic špatného na tom, když kůň telefonuje v telefonní budce. Zkrátka, na tuto situaci bychom reagovali emocionálně a nezkoušeli bychom ji zdůvodnit a zjistit, jak se mu jenom podařilo do toho zařízení dostat minci.

 

Astrální reality

Všimněte si, že nízké reality, které jsme již zmínili, se zjevují na astrálním stupni. Tento astrální svět je obrovská realita, která slouží jako most, který spojuje všechny „fyzické“ reality – minerální, rostlinou, zvířecí a lidskou s nebo bez fyzických těl. Během našeho bdělého stavu tam obvykle nefungujeme, ale existují dobré popisy lidí, kteří mohou jít do astrální reality, jak se jim zachce a kteří se naučili tam fungovat docela dobře.

Už jsme mluvili o knihách Castenady, ve kterých se zmiňuje o svém „snění“ do druhého já, které jednalo nezávisle na něm. Kniha Roberta A. Monroea - Journeys Out of the Body (Cesty mimo tělo) pojednává zejména o tzv. astrálním cestování. A znovu zde vidíme, že fungování v astrálním stupni je ovládáno emocemi.

Proč Příroda způsobuje, že během našeho spánku fungujeme v astrální rovině? Víme, že šipka evoluce ukazuje směrem z fyzického do astrálního stupně. Podle našeho diagramu vidíme, že všechna hmota se bude pohybovat skrze tyto stupně pod tlakem evoluce. To, co Příroda během našeho spánku dělá je, že nám jednoduše dává „předběžný náhled toho, co se v budoucnu stane,“ stejně jako v kině. Tímto způsobem nás Příroda postupně seznamuje s fungováním na dalším stupni, abychom předešli šoku z náhlé změny, když se tam nakonec posuneme na delší dobu, tak říkajíc po smrti. Obr. 34A ukazuje ve větším rozsahu obr. 30, tuto záležitost objasňuje. Je to velmi zjednodušený diagram. Nebere v potaz bytosti, které se podél evoluční křivky pohybují mnohem rychleji, než je průměr, ty, které se zapojí do duchovního procesu. Ukazuje, že průměrná osoba se současně točí nejméně ve třech stupních vědomí, kterými jsou fyzické, astrální a mentální. Každá smyčka ve spirále reprezentuje mnoho cyklů „života a smrti“.

Jako příklad budeme sledovat život osoby narozené v nižší části lidské fyzické reality. „Nižší“ neznamená nízký ekonomický status, ale spíše člověk s nevyvinutým nervovým systémem ve smyslu evoluce vědomí a jeho schopnosti spolupracovat s vyššími stupni – jinými slovy, čistě materialistický člověk. Když takový člověk zemře, také se pak objeví na shodném stupni astrální roviny. To je taková „chudinská čtvrť“ astrální oblasti, nejbližší se svou frekvencí odpovědí fyzičnu. Takže spolupráce mezi ním a fyzickým stupněm je jednoduchá. Takový fyzický fenomén jako poltergeist, vtíravá strašidla, bytosti z ouija desek (desky s abecedou pro vyvolávání duchů), posedlí duchové apod., všichni patří do této obecné kategorie nízkého stupně. To je ten význam toho vyšrafovaného troúhelníku utvořeného křížením dvou křivek výměny energií na obr. 34B.

 

Nyní si všimněte, že stoupající spirála spojuje lidský stupeň s astrálním (obr. 34). Tato spirála začíná v nejnižším stupni lidské evoluce. Bytos „zemře“, žije po nějaký čas v nižší oblasti astrální roviny; poté, pokud udělal dostatečný pokrok, je znovuzrozen na lehce vyšším stupni lidské existence.

Říkám zde, jak jste si všimli, že „mrtvý“ není zdaleka tak mrtvý, jako by si většina z nás myslela. Mnoho obočí se teď pravděpodobně pozvedlo, protože jsme dosáhli choulostivého a kontroverzního tématu – tedy reinkarnaci. Doposud jsme probírali pouze pěkné, všední témata, ale tyto témata byly prezentovány jako spekulativní. Jinými slovy jsme je probírali na mentální (rozumové) úrovni. Naopak záležitost okolo reinkarnace má na mnoho lidí emoční dopad.

Těm čtenářům, kteří potřebují dosáhnout větší objektivity ohledně reinkarnace, navrhuji, aby si přečetli brožurku "Deathbed Observations by Physicians and Nurses"*3 od autorky Carlis Osis, a knihy Iana Stevensona (20 Suggestions of Reincarnation *4) a Raymonda A. Moodyho, Jr. (Life After Life *5). Mezitím budeme pokračovat v naším stoupáním po smyčce.

Část lidského vědomí se, doufáme, znovuzrodí na vyšším stupni v každé otáčce spirály. Mezitím, co se naučilo všechno, co se mělo naučit na fyzickém stupni evoluce, posune se do astrální oblasti a do fyzického těla již zpět nepřijde. To znamená, že již více nebude fyzické tělo potřebovat, ale bude dále žít v astrálních realitách, které pro něj budou tak skutečné a pevné, jako je náš stupeň pro nás. Důvodem přirozeně je, že výměna energií s tímto prostředím je v této realitě maximální. Pěkné na této astrální realitě je ta lidská schopnost manipulovat čas. Čas se stává ohebným a subjektivním. Astální reality leží v oblasti mezi naším časupodobným vesmírem a prostorupodobným vesmírem popsané v kapitole 4.

Čtenářům, kteří mají stále problém vstřebat výše zmíněné navrhuji, aby si to prověřili sami na sobě tím, že pozvednou svůj stupeň do bodu, kdy budou schopni fungovat na astrálním stupni. To je relativně jednoduché, ale vyžaduje to čas. Je zde mnoho meditačních technik, které jim pomohou; nicméně, člověk by měl být opatrný, aby do astrální roviny nešel neochráněný. Jak jsme se zmínili výše, hraniční vrstva mezi fyzickým a astrálním světem je obydlená bytostmi nejnižších typů: kriminálníků, opilců, apod. Pokud člověk nemá fyzické tělo a je „mrtev“, nemění to jeho personalitu nebo inteligenci. Ti budou útočit na nic netušící turisty; takže ochrana zkušeného učitele je vyžadována předtím, než se pokusí o průnik do neznámého. Jít neochráněn by bylo stejné jako vstoupit se zavázanýma očima do nějaké drsné čtvrti ve velkém městě. Přepadli by nás, zbili a okradli během pár minut tohoto experimentu.

 

Mentální realita

Když už jednou člověk vyřešil své emocionální problémy, evoluce jej vede do mentálního stupně vědomí. Asi jste si na obr. 34 všimli, že když člověk „zemře“ v astrální rovině, pak jej spirála vezme do mentální reality. Mezi těmito stupni je vysoká výměna energií; nejsou výlučné a bytosti z vyššího astrálního stupně mohou cestovat mentálními oblastmi. A znovu, tahle realita je pro své obyvatele pevná. Velký rozdíl mezi fyzickou a nefyzickou realitou je schopnost tvořit prostředí ihned a to silou myšlenky nebo touhy. Tohle se vlastně také děje ve fyzické rovině, ale zabere to mnohem déle a je zapotřebí více myšlení a akce, aby tak v našem prostředí mohla nastat změna. Dobrý a známý popis mentálních realit a naší reality, jak jsme viděli z mentálních realit, jsou dvě knihy Jane Robertsové: Seth Speaks a Nature of Personal Reality.*6 V těchto realitách člověk překonal svůj sklon jednat emocionálně, což je pozůstatek ze stupně živočichů. Na mentální úrovni dominuje rovnovážná mysl a hledání praktických nebo teoretických znalostí. Jedinou emocí, která je na tomto stupni povolena je láska.

 

Kauzální (intuitivní) reality

Po stech, možná tisíce životních cyklech, se můžeme ocitnout v bezstarostném stupni. Zatímco předtím na mentálním stupni, bylo nejdůležitější hledat znalosti, tady se zdá, že znalosti přicházejí snadno. To je důvod, proč je tato realita nazývána intuitivním stupněm. Tady znalosti přicházejí nelineárně. Předtím jsme se museli učit předmět skládáním najednou různých kousků informací dohromady. Tady znalosti přichází ve větších dílech, vštípeny do mysli ve zlomku sekundy. Někdy přichází v jednoduché schématické formě nebo ve formě symbolu. Po vštípení mysl myšlenku analyzuje, pokud je třeba, jako obvykle, tzn. pokud je potřeba přeložit tuto znalosti do běžné lidské znalosti na fyzické úrovni. Obyvatelé této oblasti nepotřebují překládat takovéto znalosti do lineární (přímé) formy, jak ji známe a rozumíme informaci obsažené v těchto zestručněných symbolech.

 

Proces tvoření

Nyní můžeme rozumět kreativnímu pohledu umělců, vědců a vynálezců, kteří jsou závislí na těchto kouscích intuitivních znalostí, aby se tak ve svém oboru posunuli dál. Takové momenty vhledu jak známo přichází poté, co se osoba naplnila detailní znalostí všech možných událostí, které mohly vést k vyřešení jejího problému. Nicméně, vše co má, jsou zmatené detaily, bez jakéhokoliv vybraného a hospodárného vzoru, který by je spojoval. Pak náhle, při momentu uvolnění, když se to nejméně očekává, je to jakoby se na vteřinu otevřelo nebe a přichází řešení problému. Je přijato jako dávka informace, celá, všechny viditelné detaily, všechno do sebe pasuje ve vzorném pořádku. Mohl to být vrchol všech těch let hledání a všechno je to vštípeno do mysli v intuitivním záblesku. Informace je vštípena do mysli a pak dekódována naším běžným lineárním způsobem, zatímco ona osoba je stále ve stavu radostné extáze. To, co se vlastně stalo je, že v momentě uvolnění, když mysl nebyla zaneprázdněna žádným konkrétním problémem, nebo mohla být ve stavu snění, na velmi krátkou dobu se promítala do intuitivního nebo kauzálního stupně, jak jsme popsali ve 4. kapitole. Tady část vědomí viděla řešení, jelikož řešení na všechny problémy jsou už v prostorupodobném vesmíru přítomny (jak bude popsáno v kapitole o kosmologii). Jinými slovy, řešení bylo přijato, když mysl byla momentálně v pozměněném stavu vědomí. V tomto případě se subjektivní čas rozšířil, takže zde bylo dostatek času na vyhledání a udržení řešení. Zkrátka, mysl na chvíli rezonovala s vyšším stupněm a byla schopna vstřebat informace, které byly k dostání. Tato zkušenost přirozeně příjemnce velmi vzruší. Cítí se, jakoby zažil něco záhadného, neobyčejného – a to skutečně zažil. Ten pocit jakoby „… čas se zastavil…“ je v tomto případě docela běžný. Tohle je způsob Přírody, jak komunikovat se svými oblíbeným stvořením, kreativními lidmi ze všech vrstev života.

 

Jiná těla

V tomto bodě by bylo dobré si shrnout, co jsme se dosud o stupních vědomí dozvěděli.

Viděli jsme, jak se balík vědomí nebo lidská část vědomí pomalu pod tlakem evoluce pohybuje ve směru větší složitosti; větších znalostí; vyšší spolupráce a lepšího porozumění přírodě; a tím pádem – jak ukazuje křivka výměny energií, napříč větší kontrole nad naším prostředím a většímu štěstí.

Ve 2. kapitole, která pojednává o mikrorealitách, jsme viděli, že fyzické tělo je vytvořeno z pulzujících energetických polí. To, co nazýváme „fyzické tělo“ – maso, kosti a krev – rychle zmizí, když je hodně zvětšeno. Fyzické tělo tím pádem, nebo jakýkoliv kousek hmoty, můžeme vidět jako překrývající se vzor elektromagnetických polí, které se mění v průběhu času. Nicméně, bez ohledu na to, jak slabě může naše fyzické tělo vypadat pod mikroskopem, zdá se, že nám slouží docela dobře, jak tak spolupracuje s naším fyzickým prostředím.

Podívejme se, jestli můžeme jít ještě dál. Jsou zde nějaké šance, že bychom našli nebo vynalezli jiná „těla“, která by nám dobře sloužila a spolupracovala s jinými vyššími realitami? Odpověď je ano. Navzájem na sebe působící vlnové vzory budou nevyhnutelně obsahovat vyšší harmonii. Řečeno laicky, předpokládejme, že brnkneme na jednu ze strun křídlového piana a vydáme tón C; klávesa poté vibruje při 264 Hz. Předpokládejme nyní, že křídlo piana je otevřené a my máme volný výhled na všechny struny. Ihned si všimneme, že osm strun (včetně struny C, do které jsme uhodili), počítáme-li nahoru po stupnici, budou docela silně vibrovat v harmonii se strunou C. Osm strun je o plnou oktávu výš, což znamená, že vibruje přesně dvakrát více, než první C, tedy při 528 Hz. Zjišťujeme, že ostatní struny také vibrují v resonanci. Struna o půl oktávy vyšší, než C, což je nota G, bude vibrovat při 396 Hz., ne tak silně jako předchozí struny. Ostatní struny budou vibrovat ještě méně.

Vidíme, že struny, které jsou odděleny integrály jejich vibrační rychlosti, jako např. 2x, 3x, rezonují nejlépe, když se podíl frakční, jako 1 ½ x nebo 11/3x původní frekvence, výměna energií s původní strunou není tak dobrá.

Pojďmě ale zpět k našim vibrujícím tělům. Nyní vidíme, že můžeme učinit rozumný předpoklad existence „těl“ vytvořených z vyšších harmonických kmitů našeho fyzického těla. Nemusí vypadat přesně jako naše fyzická těla a mohou být mimo dosah našich nástrojů a normálních smyslů. Také můžeme tyto vyšší harmonické těla vzít a rozdělit je do různých skupin. Můžeme říct, že těla vibrující určitou škálou frekvencí nazveme „astrální těla“. Pomohou nám spolupracovat na astrálním stupni. Další by byly těla, která obsahují vyšší harmonické kmity, které nám umožní spolupracovat na mentálním stupni, atd. Postupně vyšší harmonické kmity našeho fyzického těla nám pak umožní spolupracovat s čím dál vyššími realitami. Tato těla nebudou dobře spolupracovat s naší hmotou a normálně nám budou neviditelná, díky slabé spolupráci mezi nimi a fyzickým tělem.

Abychom to shrnuli, viděli jsme, že fyzické tělo je nástrojem, který nám umožňuje co nejlépe spolupracovat s naším fyzickým prostředím. Toto tělo je prostoupeno „těly“ nebo poly, které mají vyšší vibrační rychlost. Rozšiřují se za hranice fyzického těla (Obr. 35). To je to, čeho mohou dosáhnout jasnozřivci, když jejich těla obklopuje vajíčkovitá svatozář nebo aura. Obsahuje o nás dostatek informací pro ty, kteří umí patřičně číst tyto významy barev, jejich velikost, tvar a pohyb na tělech. Tím nejviditelnějším bude astrální tělo, kvůli své blízkosti jeho vibrační škály k fyzičnu. Je viditelné asi 45 – 60 cm od fyzického těla.

Je zde další „tělo“, které bychom zde měli zmínit a to je tzv. „zdravotní aura“. Ve skutečnosti je to prodloužení fyzického těla a je vytvořeno z mraku částic vypouštěných fyzickým tělem, jako jsou malinké krystaly soli, malé vločky suché pokožky (keratin), molekuly vody, amoniak, CO2 atd. Předpokládáme, že tato směs částic se vzruší bombardováním ultrafialových fotonů vycházejících z kůže v malých částech, možná díky mitotické radiaci (ultrafialové záření při rozdělování buněk). Tím pádem máme kolem těla směs plnou nabitých, ionizovaných částic, které jak se zdá, jsou docela přesně limitovány svými hranicemi. Toto pole je velmi citlivé ke stavu našeho zdraví a tím pádem má jméno „zdravotní aura.“ Pro nás je možné v tomto bodě říct, aniž bychom rozpoutali velké zděšení, že obr. 19 ve 2. kapitole, který ukazuje, jak se statické pole vytvořené tělem mění se vzdáleností od těla, je vlastně reprezentací zdravotní aury a „astrálního těla“.

Z 2. kapitoly si vzpomenete, že 10 cm hranice skoro svislé osy křivky je velmi citlivá ke stupni vitality osoby nebo stavu jejího zdraví. Také když je osoba citově vzrušená, pak se horizontální osa křivky zvětší ve svém potenciálu a vystoupí asi o 30% nad normál. To znamená, že emoční (astrální) tělo bylo vzrušeno do vyššího stupně aktivity (obr. 36).

Možná jste si všimli, že naše vyšší těla se zdají být srovnatelná s naším elektrostatickým potenciálem. Ne tak zdaleka. Elektrostatické pole je jen jedna malá součást těchto vyšších harmonických těl, které naštěstí můžeme změřit a identifikovat. Jiné součásti, ve kterých leží nejvíce energie těchto těl, bude muset počkat na vylepšení nového a rozdílného druhu používání nástrojů.

 

Podtrženo, sečteno

Popsali jsme části těl vytvořených z vyšších harmonických kmitů fyzického těla, které proniká naše fyzické tělo. Tento mechanismus nám dovoluje spolupracovat na různých stupních vědomí. Pár příkladů by nám to mohlo osvětlit.

Základní a zásadní funkcí našich fyzických a jiných těl je posbírat signály nebo podněty, zpracovat je a odpovědět na ně. To je to, co tvoří naše denní zkušenosti. Předpokládejme nyní, že si sebe představíme jako zařízení podobné rádiu, které přijímá čtyři nebo pět různých stanic najednou. Jedna stanice bude hlasitě dost přehlušovat ty ostatní a mezi jinými jsou ve škále jejich hlasitosti také rozdíly . Můžeme přirovnat tu nejhlasitější stanici k fyzické realitě. Cokoliv přes tento kanál přijde, slyšíme nejsilněji, zatímco ostatní „stanice“ reprezentují astrální, mentální, kauzální a duchovní reality, které jsou o poznání slabší. Takže lidé, jejichž uši nejsou tak citlivé, uslyší pouze tu fyzickou stanici, zatímco lidé s čistším sluchem z těch tišších stanic uslyší více. Důležitou věcí je si představit, že jsme schopni poslouchat všechny stanice najednou. Naše poslouchání slabších stanic by se značně vylepšilo, pokud bychom mohli vypnout pouze tu hlasitou fyzickou stanici. To je to, co děláme ve spánku, při meditaci, nebo v komorách s odnětím citlivosti. To, že je fyzická stanice stále zapnutá neznamená, že nemůžeme posbírat to, co vysílají jiné stanice. Vezměme si například náhlé vzplanutí nebo odpor, který k někomu pocítíme, když jej poprvé potkáme. To zachytíme díky našemu emočnímu pásu. V případě náhlého vzplanutí se naše astrální těla, která jdou za hranice fyzického, rezonují v harmonii; v případě odporu je vytvořen silný nesoulad.

Nakonec přicházíme k podprahovým podnětům. Například, neustálé vyrušování nečeho nebo někoho na jakémkoliv stupni může vyvolat změnu ve fyzickém těle, jakou je psychosomatická nemoc. Potlačený vztek, což je intenzivní emoce, může některým lidem způsobit rakovinu; úzkost a nejistota v jiných způsobí nádory. Frustrace na mentálním stupni může prosáknout do fyzického stupně jako deprese, atd.

Nejslabší stanice je ta duchovní. To je ten malý hlas, který nám říká, co je správné a co je špatné, hlas našeho vyššího já, našeho vědomí. Někdy potkáme lidi, se kterými sdílíme podobný způsob myšlení, skoro do bodu, kdy jsme konfrontování se situací, kdy můžeme předvídat jejich úvahy krok za krokem a, jako výsledek, jejich reakci k dané situaci. Zde se zdá, že rezonujeme na mentálním stupni, což je docela příjemné.

Intuitivní vnitřní pocit, například o úspěchu nebo nezdaru projektu, je zachycen naším intuitivním pásem. Když zjistíme, že dva nebo více umělců, vědců nebo vynálezců přišli zhruba ve stejné době s prakticky shodnou myšlenkou, můžeme říct, že se všichni napojili na kauzální intuitivní stupeň, kde na ně ta myšlenka čekala a oni s ní rezonovali.

 

Mozek

Už jsme docela dost obeznámeni o rozmařilosti našich těl, ale náš mozek se zdá být stále někde v koutě. Tvrdím, že mozek je kousek hardwaru, počítačový terminál, který prostě zpracovává vstupní zdroje poskytnuté smysly v bdělém stavu. Když tyto vstupní zdroje nejsou zpracovány, stejně jako v hlubokém spánku, pak je tento kousek hardwaru ve stavu kompletního klidu a negeneruje žádné obrazy. Nicméně, jakmile se v astrálnu během snění naše vědomí znovu začne soustředit, informace se z této reality budou hrnout a obrazy akce vytvořené mozkem bude následovat pohyby očí a někdy i končetin.

 

Pokus s mozkem

Bylo by vhodné zkusit malý pokus s naším mozkem. Pojďme si sednout do pohodlné pozice na nějaké tiché místo a zkusme na chvíli přestat přemýšlet. To může být docela obtížné. Abych to pro vás trochu zjednodušil, navrhuji si představit Vaše smysly obrácené ve vaší hlavě, tzn., že vaše oči by se dívaly dovnitř vaší hlavy, vaše uši uslyší to, co se děje uvnitř vaší hlavy a vaše smysly se schoulí uprostřed vaší hlavy. Zkuste udržet vaši mysl čistou. Zjistíte, aniž byste si toho všimli, že jste přemýšleli. Jestli budete schopni, zkuste vystopovat vaši myšlenku zpět ke svému počátku. Možná později zjistíte, že to, z čeho se stala vyzrálá myšlenka, začala původně jako malinkatý podnět. Tento podnět roste a roste a nakonec se přetvoří do myšlenky, která je rozpoznatelná. To naznačuje, že myslíme na stupni, kde myšlenka ještě není formulována.

Pro ty, kteří dokáží ztišit svou mysl díky dlouhých let praktikování meditace, je myšlenka velmi obhroublá, velkou věcí. Je to jako náklaďák burácející skrze hlavu a ruší tu velmi jemnou vyrovnanost získanou díky vyvažování mysli v bezmyšlenkovém stavu. Takže náš mozek není zdrojem myšlenky, ale myšlenku zesiluje. Jak jsme viděli, stačí malý impuls, zvětšit jej pro nás a pak se teprve stává myšlenkou. Zdá se, že myšlenka nevzniká v mozku; mozek spíše pochytí malinký podnět, který je tam uhnízděný našimi astrálními, mentálními nebo kauzálními těly. Tyto se pak velmi slabě spojí s fyzickým mozkem a tím pádem může poprvé v mozku vytvořit jen zprvu velmi malý signál. Je to funkce mozku, zvětšit pro nás tento signál do užitečné formy.

 

Shrnutí

Příroda, nebo v širším slova smyslu svět, stvoření, je vytvořena z vědomého spektra realit.

Současné lidstvo funguje většinu času v tom, čemu říkáme fyzická realita, ale také můžeme fungovat v určité míře mezi čtyřmi nebo pěti z našich sousedících realit.

Jednotlivec může v těchto jiných realitách spolupracovat za použití určitých přístupných technik.

Naše úspěšná spolupráce s těmito různými realitami záleží na míře, do které jsme rozvinuli naše nástroje nebo těla, které jsou sehrané, aby mohli odpovídat frekvenčnímu rozsahu každé reality.

Tyto těla jsou podobné jako vyšší harmonické kmity našich fyzických těl a obsahují všechny informace shromážděné za mnoho životů.

Tyto vyšší těla jsou většinu života uprostřed fyzického těla, ale mohou se také pohybovat a fungovat nezávisle na něm.

Při přeměně nazvané smrt, vyšší těla, která utváří naše tzv. „osobnosti“, opouští fyzické tělo a pokračuje ve své existenci na stupních nad tím fyzickým, které jsou pro ono vědomí stejně opravdové jako byl předešlý fyzický. Toto vědomí může stále s fyzickou realitou spolupracovat.

Myšlenky nebo touhy nevznikají v mozku. Jsou generovány příslušnými těly, nebo poly, které jsou činné v mozku a vytvářejí malinké podněty, které mozek zesiluje do myšlenek. „Myšlenka“ existuje pod hranicí rozpoznatelné myšlenky.

 

 

 

* The Secret Life of Plants od Petera Tompkinse a Christophera Birda je nejlepším zdrojem informací pro toto téma (New York: Harper and Row, 1973; London: Allen Lane, 1974)

*2 The Teachings of Don Juan. New York: Ballantine Books, 1969; Harmondsworth: Penguin, 1970. A Separate Reality. New York: Simon & Schuster, 1971; London: Bodley Head, 1971. Journey to Ixtlan. New York: Simon 8c Schuster, 1972; London Bodley Head, 1973.

*3 Parapsychology Foundation, Inc., 29 West Fifty-seventy St., New York, N.Y. 10019.

*4 Charlottesville, Va.: University of Virginia Press, 1974.

*5 New York: Bantam Books, 1976.

 *6 Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1972 a 1974, v tomto pořadí

 

 

 Příště:

7. kapitola - Podobenství o bicyklu

 

Zobrazeno 1410×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz