Kdo má uši, slyš.

6. Cesta do hlubin študákovy duše - 5. kapitola - Kvantita a kvalita vědomí

10. 12. 2013 14:43

Prosím, čtěte také:

Úvod

1. Kapitola - Zvuk, vlny a vibrace

2. Kapitola - pohled přes super-mikroskop

3. Kapitola - Morseova abeceda akce a odpočinku

4. Kapitola - Experiment s časem

5. Kapitola - Kvantita a kvalita vědomí

 

V předcházející kapitole jsme mluvili o pozměněném stavu vědomí a dokonce jsme zkusili definovat stupně vědomí jako něco, co je spojeno poměrem subjektivního času proti tomu objektivnímu.

Nyní se musíme pokusit vyložit, co to vlastně „stupeň vědomí“ znamená – a to tím nejjednodušším způsobem. Můžeme říct, že je to kapacita systému, aby odpovídal podnětům. Tento systém může také být nervovým systémem, i když je jednoduchý. Předpokládejme, že budeme stimulovat atom tím, že na něj uplatníme ultrafialové záření nebo jinou elektromagnetickou radiaci. Jeden nebo více elektronů se z toho může nadchnout a odpovědět na to skákáním do vyšších oběžných drah daleko od jader. Když tento podnět odtáhneme, můžou tyto elektrony spadnout zpátky do svých předešlých oběžných drah a vyzařovat fotony určité energie nebo frekvence v průběhu. Tím, že necháme působit různé stimulátory, vyvoláme z tohoto systému různé odpovědi.

Teď si vezměme virus a stimulujme ho. Bude reagovat mnoha různými způsoby. Pokud vezmeme bakterii a polechtáme ji, bude reagovat dokonce větším počtem odpovědí, než virus: může se chichotat nebo vrtět svým ocáskem, apod. Čím vyšší a složitější je organismus, tím jsou odpovědi na daný podnět četnější a různorodější. Když přijdeme k savcům a nakonec k člověku, počet možných odpovědí závratně roste. Takže definujme tento počet jako kvantitu vědomís. To určitě zní trochu svévolně, ale nejdříve budeme pokračovat v předpokladu, že počet odpovědí systému může být shodný s „vědomím“. Nejprve můžeme mít potíže si představit kámen nebo atom jako živoucí věc, protože přiřazujeme vědomí život. Ale tahle představa je pouze lidská omezenost; kámen také může mít potíže porozumět lidskému vědomí. Nyní se omezíme na termín „živoucí bytost“ jako na to, co se může reprodukovat. Toto, jak věřím, je docela svévolné. Zdá se, že promítáme naše vlastní chování do jiných systémů, tím, že říkáme – počínaje atomem, přes větší soubory atomů, které dosáhly určitého stupně organizace, se zjeví „život“, protože v něm můžeme pozorovat naše vlastní chování. Můj hlavní předpoklad spočívá ve hmotě; jinak řečeno, všechen objem (hmota) obsahuje vědomí (nebo život) většího či menšího rozměru. Může být vytříbené nebo primitivní. My, lidé, jsme stvořeni tak, že když jsme správně trénováni, můžeme spolupracovat s čímkoliv, co má vědomí na jakékoliv úrovni.

Řekli jsme, že atomy mají vědomí, protože mohou odpovídat na podnět. Všechna fyzická realita je vytvořena z atomů v menších či větších celcích. Proto můžeme říct, že hmota má určité procento vědomí. Toto procento se bude lišit v kvantitě i kvalitě podle různých evolučních stupňů.

 

Je zde určitý vztah mezi počtem odpovědí za podnět, nebo kvantitou vědomí, a stupněm vědomí, neboli kvalitou vědomí. Vyjádříme kvalitu vědomí z hlediska frekvence odpovědí. Čím vyšší kvalita vědomí, tím vyšší je frekvence odpovědí systému. Víme, že naše uši slyší na podnět (zvuk) od asi 30 Hz do 20 000 Hz. Takže můžeme říct, že náš poslechový mechanismus má frekvenci odpovědí 30 až 20 000 Hz. Víme, že náš zrak je také limitován frekvencí odpovědí, a stejně tak i všechny naše ostatní smysly.

Takže „kvalita vědomí“ určuje stupeň zdokonalení takovéto odpovědi a jeho rozmezí. Také to můžeme přirovnat k inteligenci odpovědi. Je důležité si všimnout, že kvantita vědomí nemá nic společného s velikostí nebo objemem bytosti. Závisí pouze na počtu odpovědí, kterých je schopna. Uděláme si nyní diagram, ve kterém ukážeme vztah těchto dvou aspektů vědomí. Viz obr. 30. Na vodorovné linii zakreslíme kvantitu vědomí a na svislé linii jeho kvalitu. Jako základní jednotku vědomí použijeme atom a přidělíme libovolný počet čísel různým kategoriím bytostí. Označíme frekvenci odpovědí atomu jako f1, dále přijde virus f2; rostlina f3; pes f4; a nakonec člověk f5. Umístíme vysoce vyvivuté inteligentní lidské bytosti na f6. Pás mezi f5 a f6 reprezentuje odpovědi lidského nervového systému na všechny možné podněty doručené našimi smysly. To zahrnuje ústrojí, které používáme k rozšíření našich smyslů.

Ujasníme si to. Předpokládejme, že vyfotíme ženu sedící u stolu. Ukážeme to člověku, který má omezené vnímání a požádáme ho, aby popsal, co vidí. Pravděpodobná odpověď bude „žena sedící u stolu“. Ukážeme ten samý obrázek jiné osobě. Ve velkém stylu popíše všechny detaily, kompozici, barevné schéma, atd. Asi bysme ho museli zastavit, protože by se dost rozmluvil. Tento člověk má širší záběr a dokonalejší odpovědi a tím pádem popíše obrázek s větší přesností.

 

 

Takže pás mezi f5 a f6 vyjadřuje odpovědi lidského nervového systému na všech možných úrovních. Naše fyzická realita je nám vyjádřena všemi různými podněty našemu smyslovému systému. Tento systém kóduje informace do kódu akce a odpočinku, jak jsme popsali ve 3. kapitole, ze kterého si náš mozek utváří realitu. Ale pak jsou v diagramu ještě další pásy, ty nad pásem lidské frekvence odpovědí (jako např. f7 a f8 nebo ty pod ním), reprezentují reality pro populaci obývající tyto stupně. Zkrátka to, co tady řešíme, jsou vlastně rozdílné reality, vyšší a nižší než naše vlastní, z hlediska evoluce hmoty ve vesmíru.

 

 

Z toho vyplývá, že v Přírodě máme spektrum realit, každou obývá populace, která má určitý stupeň vědomí. Co může znít neobvykle je, že trvdím, že minerály nebo zelenina také mají vědomí a svoji vlastní formu reality. Doufám, že vás přesvědčím ohledně tohoto bodu, jak budeme postupně pokračovat. Na toto spektrum realit by nemělo být nahlíženo jako na něco, co má přesně stanovené hranice, ale spíše jako na něco, co je podobné elektromagnetickému radiačnímu pásu, který nazýváme vizuální spektrum a který obsahuje radiaci mezi asi 4 000 do 8000 angstromů ve vlnových délkách (1 angstrom = 10-10 metrů) . Říkáme, že obsahují barvy od fialové do tmavě červené, přes modrou, zelenou, žlutou atd. Nemají přesně vymezené linie mezi sebou, aby se oddělili; plynule se do sebe mísí.

Podívejme se nyní na diagram jako na celek. Vidíme, že vztah mezi kvantitou a kvalitou vědomí je dána zakřivenou linií. Všimneme si, že zakřivená linie se nahoře stala téměř paralelní s vodorovnou linií, což nazýváme „absolutnem“. Všimněte si, že pro každý skok z jedné reality do té vyšší, řekněme z f2 do f3, je relativně malý vzestup v kvantitě vědomí; zatímco ve vyšších realitách, řekněme z f10 do f11, zvětšení kvatity vědomí je dost velké. Ve skutečnosti se toto zvětšení stane skoro nekonečně velkým, čím více se křivka blíží k absolutnu. Tím pádem můžeme říct, že „absolutno“ obsahuje všechny vědomí, které ve vesmíru vůbec jsou. Je to zdroj veškerého vědomí.

Všimněte si šipky evoluce, na pravé straně diagramu. Míří nahoru k abolutnu. To naznačuje, že všechna hmota ve vesmíru, počínaje atomem, se ve stupních vědomí pod silou evoluce, pohybuje směrem nahoru, dokud nakonec dosáhne absolutna. Také to znamená, že hmoha se mísí a stává se čím dál více komplexnější, utváří spletitější nervové systémy jak jde časem a tyto nerovové systémy jsou schopné se vzájemně ovlivňovat s přírodou ve složitějším vzoru. Jinými slovy, kvalita jejich vědomí se zvětšuje.

Nyní se podíváme na ty malé křivky, které se točí jako zvon, na svislé levé linii. Nazvěme je „křivky výměny energií“. Vidíme, že nižší křivky blíže k spodní linii jsou menší, zatímco čím výše jdeme po svislé linii, tím více nabírají křivky výměny energií výšku. Když jdeme dále podél našeho evolučního žebříku, naše spolupráce s naším prostředím se zvyšuje. Na nejvyšším stupni to znamená úplnou kontrolu nad prostředím nebo Přírodou.

Někdo se může zeptat: Jak se naše realita liší od jiných realit? Odpověď je, že náš nervový systém, který pro nás interpretuje realitu, silně spolupracuje uvnitř pásu frekvencí od f5 do f6. Jsme tak říkajíc naladěni, abychom si vyměňovali maximální množství energie s naším prostředím a jsme s ním v resonanci. To je smysl křivky výměny energií. Vrchol křivky leží uprostřed našeho pásu reality, ale můžete si všimnout, že se křivka roztahuje do vyšší reality i těch, které jsou pod naší - zvířecí a rostlinné reality. To je náš normální rozsah spolupráce; vědomě či nevědomě spolupracujeme s ostatními stupni.

Víme například, že pokud se pokusíme posunout náš ukazováček přes desku stolu, narazíme na problémy vzniklé kvůli odporu, který deska stolu uděluje, nebo pokud řídíme auto v rychlosti 120km/h a narazíme s ním do mostní konstrukce, zjistíme, že mezi námi a tou konstrukcí je silné vzájemné působení. Nicméně, pokud sníme o tom, že řídíme to samé auto při rychlosti 120km/h a narazíme do mostní konstrukce, vzájemné působení neí tak silné, jaké by bylo ve fyzické realitě. Probudili bychom se lehce otřeseni a řekli bychom si: „Ještě že to byl jenom sen.“ Toto vzájemné působení je jasně slabší – a také levnější.

 

Pravděpodobně už teď přemýšlíte o tom, že někde nad námi je realita, která je snová (dokkonalá). Naše křivka výměny energií dopadá do i za ni. Křivka výměny energií vyššího stupně, kterou můžeme nazvat (použijeme-li již existující ezoterickou terminologii) „astrálním“ stupněm, je vyšší, než naše. Astrální křivka dosahuje dolů do naší reality a i za ní, celou cestou do reality minerálů. Populace astrální reality může naši realitu docela značně ovlivnit. Důležité je si všimnout, že vrchol jejich křivky výměny energií je vyšší, než náš, což znamená, že můžou se svým prostředím a Přírodou spolupracovat obecně více, než můžeme my. Mohou přijít zcela nečekaně. Také si všimněte, že na stupni nad tím astrálním, f8, je křivka výměny energií stále výše – takže jejich spolupráce s Přírodou a tím pádem i výsledná kontrola nad Přírodou je ještě větší. Tento stupeň budeme nazývat „mentálním“ stupněm, jelikož je tak nazýván ve většině literatury s ezoterickými tématy. Stupeň nad tím budeme nazývat „kauzálním“ nebo intuitivním stupněm, což znovu ukazuje vyšší spolupráci energií a zvětšení v kvantitě vědomí za pás reality.

Čím víc jdeme v tabulce evoluce výš, narazíme na tzv. duchovní reality. Ty se natahují až k absolutnu. Všimněte si velmi vysoké křivky výměny energií nejvyššího, duchovního stupně. To zahrnuje úplnou kontrolu nad Přírodou.

Můžeme to shrnout tímto způsobem: zdá se, že nepřetržité spektrum realit vzniká díky schopnosti hmoty zachovat si vědomí. Tím pádem bude kámen obsahovat méně vědomí než rostlina nebo pes. To znamená, že kamen má nižší stupeň kontroly nad svým prostředím, méně možných odpovědí, a tím pádem menší svobodnou vůli (pokud tedy můžeme mluvit o něčem jako je kamenova svobodná vůle). Ale nezapomeňme, že lidé také mají pouze omezenou svobodnou vůli. Čím výše se pohybujeme podél stupnice evoluce, tím větší stupeň svobodné vůle máme a tím pádem také vyšší schopnost kontroly nebo tvoření našeho vlastního prostředí.

Ze 4. kapitoly také víme, že oscilující nebo opakující se systémy budou mít tendenci se mnohokrát za sekundu vypnout při skoro nekonečné rychlosti do toho hlubokého modrého prostoru podobnému vesmíru. Ale jelikož to dělají všichni a všechno (protože atom je oscilující systém), musíme se všichni setkávat a možná také spolupracovat během těchto krátkých časových úseků, kdy jsme „mimo“. Jinými slovy, všechno stvoření je v neustálém a nepřetržitém kontaktu na stupni jako je prostorupodobný vesmír, s nějakým stvořením, které o tom ví více, než ostatní. Tím pádem křivka výměny energií se nikdy nedostane dolů na nulu. Je zde pořád nějaká interakce skrze všechny tyto stupně.

Hierarchie realit: absolutno

Z předcházejících kapitol si budete pamatovat, že naše realita je kódovaná do pohybu a klidu. Také si pamatujeme, že když je oscilátor ve stavu klidu, tuneluje do prostorupodobné dimenze, která uplatňuje nekonečné rychlosti, které jsou shodné se stavem klidu – stává se všudypřítomným. Jinými slovy na velmi krátkou dobu dosáhl stavu „bytí“; ale když je oscilátor v pohybu, provoz pokračuje jako obvykle. V tomto případě jsme oddělili tyto dvě složky reality: pohyb a klid.

Nyní se podíváme na stav „bytí“. Je čím dál jasnější, že můžeme přirovnat stav bytí k absolutnu, jelikož oba nemají žádný pohyb, žádnou akci, jen naprostý klid. V tom samém okamžiku, je to přesto stav vysoké potenciální energie, protože tento stav klidu je rovnocenný s nekonečnou rychlostí. Ve skutečnosti můžeme říct, že tyto dva protipólné koncepty pohybu a klidu se v absolutnu usmiřují. Můžeme vzít tento stav reality jako základnu, absolutní referenční linku, proti které všechno ostatní ve stvoření musí být měřeno. To potom bude všudypřítomná složka ve všech našich realitách.

Z 1. kapitoly si můžete pamatovat diskuzi o hologramu, že jsme potřebovali dvě složky, abychom stvořili obraz nebo „realitu“. Jedna je referenční paprsek; další, „zkušený“ nebo modulovaný paprsek mimo rytmus. Pouze pokud tyto dva paprsky spolupracují na tom samém plánu, dostaneme obrázek. Jelikož je toto zařízení zeširoka používáno Přírodou, můžeme to zde také použít jako analogii. Ale je důležité si pamatovat, že tyto dva paprsky laserového světla pocházejí ze společného zdroje: jeden paprsek je rozdělen do dvou oddělených paprsků. Je to referenční paprsek, který si udrží nezkreslené chování zdroje světla, zatímco pracující paprsek se naruší nebo „moduluje“ tím, že přijde do kontaktu s objekty, které osvicuje.

Můžeme použít další analogii jako ilustraci k tomu, aby nám pomohla vysvětlit povahu absolutna a relativních aspektů reality. Představme si absolutno jako neohraničené hluboké moře. Povrch tohoto moře je velmi klidný a hladký, jako by byl neviditelný (obr. 31). Absolutno je odkazem (referencí) proti kterému všechno ostatní porovnáváme. Teď ten povrch moře roztrhneme (obr. 32). Díváme se, jak se tvoří vlny a rozlamují ten hladký povrch. Roztržení povrch najednou zviditelní. Podobně, když se v absolutnu objeví pohyb nebo vibrace, stává se viditelným nebo se projevuje a my to nazýváme relativní nebo fyzickou realitou.

Obr. 31                                              Obr. 32

 

 

Důležité je si pamatovat, že moře reprezentuje vše-pronikající komponenty, které vytváří reality a tyto komponenty můžeme nazývat absolutními bytostmi nebo čistým vědomím.

Můžeme na moři vytvořit čeření nebo vlny, ale nižší vrstvy vody nikdy nebudou narušeny; stav věčného klidu tam bude přetrvávat. Také můžeme porovnat velikost čeření nebo vln k různým realitám, o kterých jsme se bavili předtím a srovnat velké, hrubé vlny s nízkým koncem spektra realit, jak jsme si ukazovali na obr. 33B. Bude se shodovat s částí nízkého množství vědomí a nízké frekvence odpovědí, zatímco velmi čisté vysoké frekvenční vlny se budou shodovat s vysokým stupněm pod absolutnem.

Pojďme nyní k nejnižšímu stupni hmoty – kvantové elektřině, jedinému elektronu – a zeptejme se fyzika, z čeho je elektron stvořen. „No“, řekne, „je to takový vlnový balík, který nemá žádnou určitou frekvenci vibrací; frekvence vibrací určuje energie elektronu.“ Teď se zeptáme, co je to, co vibruje v tomto elektronu, odpověď by ale byla „to nikdo neví.“ Ale pokud bychom použili analogii moře absolutna, mohli bychom si představit toto množství (kvantum) jako balík vln na povrchu moře. Vibruje souvztažně s klidnými vrstvami nekonečného moře čistého vědomí a teď můžeme odpovědět na tuto otázku „co je to, co vibruje v tomto kvantu.“ Je to část čistého vědomí, která tam vibruje.

Tady musíme udělat opravu předchozího prohlášení, ve kterém jsem navrhoval, že hmota „obsahuje“ vědomí. Byla to pouze dočasná pomůcka pro to, abyste si navykli na myšlenku, že hmota má něco do činění s vědomím. Ale teď už je to venku: Hmota, tím, že je stvořena z množství energií, je vibrující, proměnná část čistého vědomí. Tím pádem můžeme rozdělit stvoření na dvě části, absolutní a relativní. Absolutní je pevná, věčná a viditelná, zatímco relativní je viditelná, projevující se a měnící stav. Ta druhá může být hrubá nebo jemná, žijící krátce nebo dlouze, ale pořád je založena na absolutnu.

Pokud přijmeme tento princip, pak vyřešíme problém „mysli nad hmotou“. „Řešením“ zde je to, že mezi nimi není žádný rozdíl. Dosud jsme se snažili asociovat si mysl nejlépe s vědomím, protože mysl je abstraktní a nedefinovatelná.; hmota, na druhé straně, je pevná, horká nebo chladná a zdánlivě dost odlišná od mysli nebo vědomí.

Když víme, že realita je stvořena ze dvou složek, jedné – pevné referenční linie nebo zázemí, a druhé dynamické, vibrující složky té samé věci, pak víme, že obojí – jak hmota, tak i mysl, jsou stvořeny z toho samého základního materiálu. Rozdíl mezi nimi je, že mohou vypadat jako pevná hmota stvořena z větších, pomalejších vln nebo vlnek, které naznačují, že je drží méně energie absolutna a že mysl je vytvořena z mnohem kvalitnějších vlnek, které naznačují, že drží více této energie. Dobrou analogií k tomuto by byly různé stavy, ve kterých je v Přírodě nalezena hmota: mohli bychom porovnat pevnou hmotu k ledu a mysl nebo vědomí k páře nebo výparům, všechno je založeno na těch samých základních věcech, ale v jiné formě. Oba dva se projevují jenom pokud se mění a jejich změna může být zaměřena oproti základnímu moři absolutna, které vytváří obojí - vlny i pozadí. Nemusíme se nyní divit činům mysli nad hmotou – není to až tak mysl „nad„ hmotou, jako spíše mysl „nad“ různými složkami sama sebe.

Mohli bychom klasifikovat různé reality podle velikosti jejich relativních součástí (Obr. 33). Máme velkou, hrubou a nízkou frekvenční vlnu, která reprezentuje relativitu (Obr. 33B), což znamená, že je to nižší typ reality; zatímco na obr. 33A je relativní součást velmi kvalitní, tzn., že je ve vysoké frekvenci a reprezentovala by vyšší realitu, tu kvalitnější - řekněme spirituální realitu. Tohle můžeme říct i o lidech. Všichni lidé jsou vytvořeni z relativních a absolutních součástí, ale někteří lidé jsou více „relativní“, než jiní. Pamatujme, že nezáleží na tom, jak moc relativní jsme, stále jsme stvořeni z materiálu absolutna.

Obr. 33A                                                              Obr. 33B

Jaká byla přirozenost reality před tím, než začaly vibrace, pohyb? Zcela zřejmě je nevibrační stav základem posledně jmenovaného, který se objevil, když nastaly vibrační pohyby a započali projevovat naši fyzickou realitu. Nevibrační základ můžeme nazývat absolutním praprostorem.

S rizikem, že věci ještě trochu více zkomplikujeme, můžeme také definovat absolutno jako být nekonečně kvalitně relativní, tzn., když velikost vln je tak nepatrná a jejich frekvence tak vysoká, že jsou neviditelné. Když se to stane, máme povrch, který se jeví jako klidný, ale obsahuje ohromnou energii a je plný kreativního potenciálu. To je skutečná definice absolutna (v míře, ve které může být definováno); je to vysoko energický kreativní potenciál plus inteligence. „Inteligence“ přidává samo organizační schopnost jakékoliv bytosti či stvoření. Takže vlny „relativna“ vznikají na povrchu, který se jeví být hladký, ale ve skutečnosti vibruje potenciální kreativní energií. Čím menší rozkmit vln, tím větší energie povrch obsahuje. Když se vlny zmenší tak moc, že hřebeny a údolí, které jsou body klidu, přijdou tak blízko k sobě, že se překrývají, pak je dosažen stav klidu, ve kterém je pohyb jen potenciálním pohybem a energie systému se stává nekonečně velkou.

Absolutno je tedy stav, ve kterém se setkávají a pojí protichůdné koncepty. Pohyb a klid se pojí do jednoho.

Náš, je tím pádem vibrační realita – od subnukleární k atomické, přes molekulární k makro úrovni. Všechno osciluje mezi dvěma stavy klidu. Všechno vytváří „zvuk“.

V další kapitole půjdeme do většího detailu, jak se vědomí projevuje v různých realitách a jak to z naší výhodné pozice vidíme na stupnici evoluce.

 

Shrnutí

Popsali jsme evoluci hmoty ve smyslu evoluce vědomí. Síla evoluce jde ve směru více a více komplexnějšího systému, který s sebou nese vyšší a vyšší stupně vědomí.

Hmota v určitém bodu podél diagramu tvoří „živé“ systémy, které spojují kvantitu a kvalitu vědomí. Křivka výměny energií nám dává míry naší schopnosti spolupracovat s naším prostředím nebo realitou.

Čím širší jsou naše frekvence odpovědí, tím větší je počet realit, ve kterých můžeme fungovat.

Nástin různých stupňů vědomí nebo realit zahrnuje i ty nad a pod lidskou realitou.

Hierarchie realit je završena „absolutnem“. Absolutno je základem všech realit. Ve své nezjevené formě je to potenciál, inteligentní energie. Když se protrhne nebo se změní, stane se základem naší hmatatelné fyzické hmoty a jednotlivých předmětů.

 

Příště:

6. kapitola - Relativní reality

Zobrazeno 1486×

Komentáře

RealToltekDzehenuti

To je z knížky tajemství kyvadla ne :) ?Kdysi jsem ji četl a je hodně dobrá... ale je to ještě kapánek složitější a vlastně až pak spíše ironicky triviální.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz