Kdo má uši, slyš.

Cesta do hlubin študákovy duše - Úvod

16. 7. 2013 14:38

Předmluva

 

 Je to paradox. V Česku mnohdy sháním knihy, které zde nikdo nepřekládá. Pustila jsem se tedy do překladu anglické knihy od Itzhaka Bentova a až následně jsem zjistila, že se tento spisovatel a vědec narodil v bývalém Československu.

 

 

Stalking the Wild Pendulum: On the Mechanics of Consciousness (1988), v překladu „Pronásledování divokého kyvadla: o technikách vědomí“ – to zní dost divně, že? Nazveme ji tedy familiárně „Cesta do hlubin študákovy duše“. Kniha o tom, jak funguje naše vědomí nám může lépe pomoct i při studiu Písma, protože byl to Bůh, který uvedl všechny fyzikální a jiné zákony a veškerá hmota i ne-hmota se jimi řídí. A jak řekl sám Bentov „Láska je lepidlem Vesmíru“ – i když řečeno z úst ne-křesťana je to nádherné svědectví o Duchu Svatém, Všudypřítomném Duchu, který je opravdu všude a má tu moc „držet všechno pohromadě“. Doufám, že lépe porozumíte, když se začtete do kapitol této knihy.

 

 

Prosím, nenechte se odradit pojmy, které už v úvodu autor zmiňuje, jako jsou různé paranormální jevy – jsou to jevy, které se dají určitým způsobem vysvětlit, schopnosti, které se dají ovládnout. Náš nepřítel je ovšem překroutil k obrazu svému a ke svým účelům, používá je skrze své pomocníčky pro své cíle. I naše víra a prorocké dary, dary uzdravování aj. může pozorný čtenář docela dobře pochopit. Pamatujte, že VŠE, co Bůh stvořil je dobré, ale jak se říká o ohni, tak i všechno ostatní může být dobrým sluhou, ale i zlým pánem.

Následující řádky jsou přeloženy amatérskou překladatelkou, proto prosím mějte pochopení pro případné nejasnosti. Sama jsem se do toho pustila, abych lépe pochopila určité souvislosti. Kapitolu po kapitole tedy budu časem přidávat. Úvody v knihách jsou někdy zbytečné a zdlouhavé, ale v tomto případě tomu tak určitě není. Prosím čtěte…

 

Obsah knihy:

Předmluva Williama A. Tillera (není v překladu zahrnuta)

Úvod

1. Zvuk, vlny a vibrace

2. Pohled přes super-mikroskop

3. Morseova abeceda akce a odpočinku

4. Experiment s časem

5. Kvantita a kvalita vědomí

6. Relativní reality

7. Podobenství o bicyklu

8. Model vesmíru

9. Jak na to – intuitivní vědomosti

10. Zamyšlení nad Stvořitelem

Epilog

     Dodatek: stres a tělo

     

ÚVOD

Tato kniha je výsledkem pár diskuzí, které jsem měl v průběhu času se svými přáteli. Stávaly se čím dál více složitějšími, protože se k původní diskuzi přidávaly další témata. Nakonec mi mí přátelé navrhli, abych tyto myšlenky dal pro širší publikum do kupy. Po delším přemlouvání jsem na to kývl a pár svých myšlenek dal na papír. Jak jsem tak seděl, říkal jsem si, jestli je na to vůbec správný čas. Hromadění znalostí je nepřetržitý proces a je těžké si v jednom okamžiku říct: „Teď se zastav a napiš všechno, co jsi doposud nasbíral.“ Rozhodl jsem se začít psát od svého současného stavu nevědomosti, jednoduše proto, že mě k tomu okolnosti donutily. Je zřejmé, že jsem mohl spoustu věcí vysvětlit lépe a přidat mnoho nových nápadů, kdybych začal psát dva nebo tři roky později. Nicméně bych stejně čelil stejným okolnostem, neboť stupeň nevědomosti se zvětšuje v závislosti nad získanými znalostmi. Například když někdo požaduje nějakou novou informaci, vyvstane zároveň s tím spousta dalších otázek a každý nový kousek informace zplodí dalších pět, deset nových otázek. Tyto otázky se rychle vrství rychleji, než nasbírané informace. Čím víc toho někdo ví, tím větší je míra jeho nevědomosti. Tento efekt, zdá se, odůvodňuje mé rozhodnutí vydat tyto informace teď.

Tím pádem netvrdím, že uvedené informace jsou konečnou pravdou, ale doufám, že v budoucích vědcích a zaujatých laicích budou stimulovat jejich myšlení a uvažování. Mnoho z těchto informací vzešlo čistě intuitivně, což samozřejmě není žádná omluva, pro to, že jsem pro tento materiál vynechal racionální podklady. Když přijde na popis „tvaru“ vesmíru a procesu jeho stvoření, je zde sice racionální podpora, přesto není zatím úplná. Takže hlavním průvodcem pro posouzení prezentovaného materiálu je Vaše intuice nebo subjektivní zkušenost.

Tato kniha je zamýšlena pro mladé lidi všech věkových skupin, čímž myslím ty, jejichž představivost nebyla potlačena běžným vzdělávacím procesem. Je psána pro lidi, kteří se stále dokáží nadchnout pro to, jak mravenci staví své nory, pro chladnou elegancí hada, nebo krásy květiny. Píšu pro lidi, kteří mohou tolerovat dočasný stav nejistoty, pro ty, kteří mohou lehce přijmout změnu a neobávají se pracovat s divokými myšlenkami. Ti, kteří nedokážou tolerovat změnu, odpadnou velmi rychle. Pár vědců si přečte tuto knihu do konce. Ale doufám, že bude stimulovat přemýšlení a vštípí do myslí budoucích vědců nějaké myšlenky, těm, kteří budou na konci tohoto století na vrcholu.

V této knize se pokouším postavit model vesmíru, který uspokojí potřeby pro úplný obrázek toho, „o čem naše existence vlastně vůbec je“. Jinými slovy, holistický model, který nezahrnuje pouze fyzický, pozorovatelný vesmír, který je v našem bezprostředním prostředí a vzdálený vesmír, pozorovaný našimi astronomy, ale také jiné „reality“. Běžně nepovažujeme emocionální, mentální a intuitivní části našich těl, jako „realitu“. Budu se snažit ale Vás přesvědčit, že jsou. Fenomén, kterému říkáme „nevysvětlený“, jako psychokineze (pohybování objektu pomocí síly mysli), telepatie, zážitek mimo vlastní tělo, jasnovidnost apod., může být vysvětlen, jakmile poznáme skryté principy, které je řídí. Nedávno zde byla ohledně těchto témat velká kontroverze. Většina laiků a mnoho vědců momentálně nevěří v existenci takových fenoménů. Spíše než abychom se dostali do sporu o možnostech telepatie, nebo jestli může někdo fungovat mimo své tělo nebo ne, budu se snažit demonstrovat skrytý mechanismus a vysvětlím, jak tyto věci mohou pracovat. Bude na čtenáři, aby se rozhodl, jestli tato vysvětlení, které navrhuji, dávají smysl, nebo ne.

Za prvé, tvrdím, že celkový skrytý princip ve všech fenoménech zmíněných výše je pozměněný stav vědomí. Tyto pozměněné stavy nám dovolují fungovat v realitách, které nám běžně nejsou přístupné. „Běžně“ myslím náš normální stav vědomí nebo reality, která je dostupná osobě, která se dokáže usměrňovat. Pokusím se napasovat tyto reality na běžné spektrum. Když si je dáme dohromady, tvoří tyto reality v mém modelu velký hologram vzájemně na sebe působících polí.

Většina z nás vidí vesmír skrze malé okýnko, které nám dovoluje vidět pouze jednu barvu, nebo realitu, z nekonečné škály realit. Dívání se na náš vesmír skrz toto malé okýnko nás nutí vidět svět v postupné formě, tzn. jak události plynou časem jedna za druhou. Takhle to ale není nutné.

Koncept „modelu“, který zde používám obyčejně zahrnuje teoretický koncept, který pasuje na skoro všechny zatím známá fakta a který máte nyní k dispozici v čistém, elegantním a kompaktním balení. Dobrý model také zanechá předpověď chování elementů nebo komponentů své struktury. Toto je dobrý test pro úspěšnost modelu. Také je dobré mít model, který neporušuje žádné zatím známé fyzikální zákony, takže nikoho neurazí a nezpůsobí žádné spory. Věřím, že model, který zde uvádím, splňuje tyto požadavky, i když stojí na prahu našich znalostí. Nicméně ale není nic špatného na tom, když zkoušíme tento práh posunout o trochu dál. Ale model je pouze model a ne absolutní pravda; tím pádem je to subjekt změny, pokud se na horizontu objeví jakákoliv nová informace. Když něčí model není dostatečný, aby zohlednil všechny fenomény, musí se postavit nový.

Kvantová teorie tvrdí, že zde není žádný způsob, jak můžeme změřit určité soubory věcí, jako rychlost a pozici, společně a velmi přesně; tvrdí (alespoň v jedné široko rozšířené interpretaci), že je tomu tak, protože vědomí výzkumníka se vzájemně ovlivňuje se samotným experimentem. Tím pádem povaha výzkumníka musí také ovlivnit výsledek konkrétního experimentu. Tohle je velmi závažná věc – jelikož nejsme zatím schopni říct, co je to vědomí, za každým experimentem mohou být pochybnosti. Takže problém je: co je vědomí? Pokud si rychle tuto knihu prolistujete, uvidíte mnoho diagramů a můžete tak získat dojem, že je to technická, nebo dokonce vědecká kniha. No, nemusíte se obávat. Já sám jsem docela hloupý chlapík, který se nedokázal ani pořádně naučit matematiku. Ve skutečnosti moje setkání se školou byl krátký příběh: z mateřské školky jsem byl vyloučen ve čtyřech letech, kvůli údajnému rozvracování a od té doby jsem už nikdy v normálním studiu nepokračoval, ani jsem nikde nepromoval. Takže moje mysl zůstala čistá a vyššími studiemi nedotčená.

Abychom se dohodli na našem společném jazyku, musím použít nějaké základní vědecké koncepty, jako je působení zvuku a světelných vln, a nakonec také hologramů. Zkoušel jsem popsat toto chování jak nejschůdněji a ve zkratce to šlo. Musím Vám sdělit, jak příroda funguje na jednoduchých příkladech, které postačí, abyste si udělali konečný obrázek. Navrhuji tím pádem, že se mnou vydržíte první čtyři kapitoly. Za nimi už to bude jen sranda.

Po kapitole č. 4 budou věci docela šokující, protože se dostanu do míst, kam i andělé mají strach šlápnout. (Anděly považuji za docela plachý, nepodnikavý spolek.) Jedním z hlavních bodů této knihy je ukázat, že když je téma jako fenomén poltergeist, psychokineze, mimosmyslové vnímání, duchové, telepatie, fyzické uzdravování, mimosmyslové mystické zkušenosti atd., je zorganizováno do rozumného pořádku, uvidíme, že tyto fenomény jsou manifestací „vědomí“ na čím dál vyšších úrovních.

Budu například s tématem reinkarnace jednat jako s faktem, úplně tak budu ignorovat velkou polemiku, kterou toto téma přivádí. Jsou zde pro to dva důvody: za prvé, jednoduchý fakt, že když je někdo v normálním stavu vědomí, musí nejprve tuto informaci získat; za druhé, víme, že energie nemůže být v uzavřeném systému ztracena. Hlavní charakteristika fenoménu života je ta, že působí proti obecnému sklonu věcí „vyhořet“. Tzn., že systém obsahující vysoký stupeň pořádku bude mít tendenci vyhořet těsně před stavem nepořádku, zatímco ztratí veškerou energii (nárůst entropie).

Jako příklad si vezměme lidské tělo. Abychom byli živí, musíme jíst. Ale co jíme? Jíme další zvířata, zeleninu nebo minerály. Ale odkud to všechno pochází? Zelenina nebo travina bere potřebné minerály z půdy naší planety, dají do nich řád a zorganizují je do molekul, které jsou použity pro vystavění živoucích buněk rostliny. Některé z těchto buněk jsou našim zažívacím systémem stravitelné, jiné ne. My a jiné zvířata pojídající rostliny, je organizujeme do složitějších molekul – proteinů, které nalezneme i v mase. Člověk a jiní predátoři mají možnost výběru jíst přímo protein vystavený zvířaty, které pojídají rostliny.

DNA našich chromosomů, které obsahují informaci důležitou k vytvoření extra kopie našeho těla, jsou extrémně stálé látky. Jen velmi výjimečně najdeme v tomto systému těžkou chybu. Setkáváme se tedy s velmi malým počtem lidí, kteří mají dva nosy, tři nohy apod. Náš fyzický charakter je dobře střežen v našich chromosomech, až k tomu nejmenšímu detailu a je zde dosaženo velmi vysokého stupně pořádku a stability. To ukazuje, jak život organizuje náhodné minerály do velmi stabilní struktury a udržuje tento řád po velmi dlouhou dobu. (To je negativní entropie).

Co se stane, když zemřeme? Organizovaná životní energie odejde a naše těla se rychle začnou rozkládat. Naše vzácné informace nesoucí proteiny se během tří dnů rozloží do dosti páchnoucí hmoty. V hrobě se pak tato hmota rozloží na stále jednodušší částice. Vrátili jsme zpět naší planetě hmotu, kterou jsme si vypůjčili.

Ale v životě je ještě jedna složka, než jen fyzické tělo. Víme, že během našeho života si vytvoříme a uchováme enormní množství informací. Tyto informace jsou také energií, která se stává organizovanou. V dětství se nám zdály být události náhodné a nesouvislé, takový dopad ze světa dospělých. Když dospíváme, začínáme rozpoznávat vzor událostí a jejich příčiny; zkrátka dáváme jim řád. Tento řád je obdobný tomu, jaký životní síla vložila do minerálů, aby je uspořádala v živoucí materiální tělo. Během (lidského) života organizujeme mnoho informací v mnoha stupních. Jsou vytvářeny emocionální informace, mentální informace, atd. Tento informační balíček není materiální, nicméně někdo může podotknout, že je to mozek, který jej ovládá. Co zde máme, je „tělo“ informací. Je to ne-materiální entita, obsahující všechnu znalost, kterou jsme za svůj život nasbírali, včetně našich osobních vlastností a charakteru. Je to nemateriální „my“.

V životě se tudíž potkáváme se dvěma organizovanými systémy, jedním materiálním, druhým nemateriálním. V čase smrti se fyzický systém rozloží a nastupuje nepořádek; stane se to samé s nefyzickým energetickým systémem? Tento systém, který budu nazývat „duše“, je organizátorem a zpracovatelem těchto informací a tyto informace jsou skladovány mimo naše fyzická těla. Tvrdím, že duše může existovat nezávisle na fyzickém těle, že přemýšlení a vědomá část nás je chráněna. Je nefyzické, tudíž není po smrti fyzického těla předmětem rozkladu. Toto „tělo“ informací se eventuálně absorbuje do velkého rezervoáru informací vyprodukovaného lidstvem, které budu nazývat „univerzální myslí“. Nicméně to se vyskytne za velmi dlouhou dobu. Může to zabrat i tisíce nebo milióny let, aby se tak stalo. Tím pádem nic není ztraceno. Fyzické tělo je znovu absorbováno planetou a „tělo“ informací je také absorbováno zpět odkud přišlo. Žádná organizovaná energie není nikdy ztracena. Experiment, který ukazuje nezávislost duše na fyzickém těle je popsán v kapitole 4.

Ve zkratce navrhuji lidem, kteří mají problém s přijetím mého konceptu reinkarnace, ať berou tento balík organizovaných informací, který má časovou spojitost, zatímco fyzické tělo slouží jako dočasný nositel duše. Když se duše, po té, co je po nějakou dobu bez fyzického těla (doba po smrti), rozhodne, že potřebuje další části informací dostupné pouze skrze fyzické tělo, získá si jej a bude pokračovat, aby se s novým tělem ztotožnila, které se nakonec unaví a zemře.

Příroda potřebuje, jak doufám ukážu později, všechny tyto informace, které jsou organizovanou energií a nedovolí jí zpustnout. Budou uloženy ve velké přírodním informačním paměťovém hologramu: univerzální mysli. Obyčejně nemáme na předešlé životy žádné vzpomínky, a to kvůli sebe-ochrannému mechanismu, podobnému tomu, který nám zabraňuje vynést zpět látku pohřbenou hluboko v našem podvědomí.

Zatímco jsme během posledních pár let byli svědky velkého nárůstu fyzických fenoménů, většina lidí stále bojuje s něčím, co bychom mohli nazvat „žirafí syndrom“, který je asi následovný: jednoho krásného dne se jeden postarší obyvatel Bronxu rozhodl navštívit zoo. Jak se tak prochází a pozoruje neobvyklá zvířata, najednou zjistí, že se dívá na jedny velmi dlouhé nohy. Když pozvedne své oči, uvidí břicho tohoto zvířete a když se podívá ještě výš, někde tam kdesi nahoře v oblacích uvidí hlavu. „Ne,“ řekne, „tohle není možné. Takové zvíře neexistuje.“ A s tímto se zase otočí od žirafy a klidně odchází dál, aniž by se někdy na něj ještě někdy podíval.

Většina lidí má žirafí syndrom, když přijde na tyto kontroverzní témata. Zvláště jsou postihnuti vědci, s výjimkou malého počtu zapálených duší. Problém je, že vidí realitu skrze malé okénko a rádi v tomto malém rámu okénka zůstávají. Rozhodnou se, že pokud je žirafa tak velká, že se do jejich okna nevejde, pak je to pro ni moc špatné; protože, jak věří, tak neexistuje. Naštěstí jsou stupně vědomí, které obsahují různé fenomény, jsou lehce dostupné, takže kdokoliv, kdo si přeje strávit čas a úsilí, nemusí se spoléhat na můj popis věcí. Může jít do zoo a vidět je sám pro sebe.

Musím se omluvit čtenářkám, že nazývám Stvořitele mužským rodem. Stvořitel není ani On ani Ona, ale obojí. Ale tak nějak Jej nemohu oslovovat „Předsedajícím Vesmíru“. Nemyslím si, že by to bral a ani bych Mu poté v dobrém svědomí nemohl čelit.

 

Příště - 1. kapitola - Zvuk, vlny a vibrace

Zobrazeno 1516×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz